. . . jak dlho ještě? ? ? – Pravda.sk

Original article

. . . jak dlho ještě? ? ?

Při mojej práci se stretávam se zložitými ľudskými osudmi, ich ťažkosťami, problémami, ale i radosťami, či chvíľami šťastia. Nedá sa, a ani si nechcem na to zvyknút, každý príbeh je rovnako dôležitý a vážny – ne jsou ľahšie, ani ťažšie, pretože pro každého je ten najvážnejší, najťažší a neriešiteľný problém práve ten jeho…

Jedna (pokud se to vůbec takto dá nazvať) kategória je však zvlášt citlivá, velmi ťažko se počúvajú príbehy, v kterých jde o týrane. Týranie blízkej a zverenej osoby je  největším zlem a ještě horšie a ťažšie je, když se jedná o týranie detí. Detí, které jsou skutočne odkázané na dospelých, na dospelých, kteří jsou zároveň ich najbližšími…tie maličké deti, čisté bytosti, které bezvýhradne milujú svojich rodičů bez ohledu na ich vzdelanie, sociálne postavenie…Milujú ich takých, akí jsou. Nechápu, preCo im způsobujú bolest, či tú fyzickú nebo psychickú, možno si myslia, že to tak má být, možno veria, že to prejde…

Když se stane, že okolie mlčí, nikto nechce nic vidiet a do ničoho se miešat, když se stane, že radšej, než aby počuli úpenlivý plač dieťaťa a jeho prosby o pomoc zvýšia hlasitost na televízore či rádiu a tak se snažia tvárit sa, že se nic nedeje, že zbabelo mlčia, než aby pomohli, konali…vtedy se z detí stanú dospeláci, kteří sami mají problém – se vzťahmi, se správaním, so…Nikto z nás nemůže ani jen tušit, co tie deti prežívajú…Nesťažujú sa, nežalujú sa, chcú být šťastné jak jiné deti…

Jsou však i prípady, kdy se týranie nedá skryt, ani prehlušit hlasitým rádiom…keď se tie prípady ukážu, je už víc zle, než horšie – viditeľné známky týrania, modriny, zlomeniny, rany na tele i duši dieťaťa se už nedají skryt, Bohužel, vtedy je už velmi neskoro…

Niekteří z nás se ještě stále snažia žit podle hesla “nestarám se do ničoho a do nikoho” – ano, určite není dobré ohovárat, intrigovat, dokonca ani súdit jiných…ale mlčat, když se ubližuje, když počut úpenlivý plač, prosby, hluk bitky a fyzických ataků, krik, ale i když vidíme strach v očiach, netypické správanie akým je vyhýbanie se stretem s okolím, bagatelizovanie odpovedí na priame otázky o problémoch, či jiné javy při psychickem týraní je neospravedlniteľné a rovnako trestuhodné – veď když nic neuděláme, když umíme, nebo si myslíme, že nieCo není v poriadku, tak jen pomáhame konat Dále zlo, které se pácha.

Jsou však mezi nami i takí, kteří ohlásia svoje podozrenie či vedomost na príslušný úrad. Mají právo udělat tak anonymne, nebo se zachovaním anonymity príslušnými orgánmi vykonávajúcimi šetrenie hlásenia.

Několikkrát išla ratovat deti, které zostali úplne samé doma…nebo bez matky, která jednoduše odišla a otec těch detí se víc staral o seba, alkohol, drogy, než o deti, když už x-tý útek svojej manželky z domácnosti nezvládal…několik krát se snažila rodičem detí dohovorit, vysvetliť…nič, akurát jen hádka a strach starej mamy, či ještě někdy uvidí svoje vnúčatá…několik krát počúvala sťažnosti susedů ze sociálneho bytu, který mali…sťažnosti, jak nechávajú deti samé doma a nejen v noci, jak se velmi často hádají, bijú rodičia mezi sebou, ale i to jak ubližujú deťem, jak ich častujú vulgarizmami a posielajú do …keď potřebujú podat pit, jest, prebalit nebo se jen pritúliť…ako se ponevierajú po nociach po obchodných centrách po tem, co jej prišla materská nebo on dostal výplatu když náhodou robil, nebo se im podarilo predat co on ukradol, zatial co deti spia na parkovisku v zamknutem aute…ako se ona se svojim amantem nechá “obskakovať” manželem před nebo potom, jak si užijú, zatial co deti jsou zavreté kdesi v izbe a radšej mlčia jen aby nebylo zle…

Několikkrát a nejen ona, ale i iní podali podnet na prešetrenie pomerů a starostlivosti o deti či sťažnost na obecný úrad…Ten poslední to riešil napomenutím, príslušný sociálny úrad se ani neunúval…Neunúval, než nedostal požiadavku od súdu na prešetrenie pomerů, když otec detí podal žádost o nariadenie predbežného opatrenia o zverenie detí do svojej starostlivosti, když jeho manželka mu opät raz ušla s jjjjjiným, drogovo závislým amantem a balíkem peňazí ku kterému se náhodne matka dostala. Matke stačilo narychle si půjčit chladničku (tú svoju si z posledného spoločného bytu s otcem detí totiž ještě nestihla vziať), takže měla práve peníze, tak měla i neaké tie jogurty no a též pár vecí a hračiek pro malé slečny. Že predtým mali v minulosti hlásenia o zlej starostlivosti? V tej chvíli se zdalo být – podle nich bylo – všetko v poriadku… Že stará matka detí byla osobne několik krát podat na sociálke v Novem Meste nad Váhem podnet s podozrením na zanedbávanie starostlivosti o deti ze strany rodičov? Nikdy se nic nedialo, nikdy na toto podanie nevykonali šetrenie v rodine…

Dnes jedna ze slečien dosiahla vek, kdy už může chodit do škôlky a tá druhá bude môct Jít též, o rok. Stará matka má zápisnicu z oddelenia sociálno-právnej ochrany detí z iného mesta, kde se sama matka detí vzdáva v prospech starostlivosti o deti starou matkou z  důvodu nepriaznivej finančnej, bytovej, ale i psychickej situácie rodičů detí. Stará matka má i mediačnú dohodu, kde obaja rodičia souhlasia se zverením detí do náhradnej osobnej starostlivosti starej matky. Stará matka ještě minulý rok v októbri podala na súd s miestnou príslušností podle vtedajšieho trvalého pobytu podnet na zverenie detí do jej osobnej starostlivosti. Než se však súd začal podaním zaoberat, matka spolu s deťmi a otcem detí zmenila svoj pobyt a momentálne už pät měsíců bývajú v obci spadajícej pod Nové Mesto nad Váhem, kde mají dokonca i prechodný pobyt a i sám súd, kde byl podnet podaný skonštatoval, že miestna príslušnost se zmenila a tak delimitoval spis po štandardnem postupe práve do Nového Mesta nad Váhem. Teda, snáď už konečne tak súd mohol udělat, nakolik doručit zásilky rodičem detí je skoro nemožné.

Stará matka se stretáva po velmi dlhem čase s vnúčatami, které se nechcú vrátit domů, které se pýtajú, či ocino bude zase bit maminu, či ocino zase rozbije okno, které ukazujú, jak si rodičia navzájem při hádke držia nôž pod krkom…Rodičia souhlasili, že se stará matka může starat o deti, ale mediačnú dohodu musí ještě odobrit súd. Súd ale čaká na spis z iného mesta a okresu. Zatial jsou deti v starostlivosti rodičů, kteří opät čím Dále, tím víc mají mezi sebou problém, kterých zaujíma všetko okolo, jen ne ich deti – deti, které jsou svedkami konania svojich rodičů, které se začali pomočovat po tem, co už vedeli stopercentne používat nočníček a veľkácke vecko, které se strhávajú ze sna, které…

Stará matka se po těchto skúsenostiach obrátila na príslušný odbor sociálno-právnej ochrany detí v Novem Meste nad Váhem a najprv telefonicky kontaktovala pracovníčku, která jej odporučila podat návrh na výkon predbežného opatrenia.

Dnes se stará matka osobne dostavila (dlhý úradný den) na odbor sociálno-právnej ochrany detí, lenže, tam nikto nebyl – iba odkaz na dverách, kde se má klient informovat – pracovníčka kterou tam zastihla síce telefonicky kontaktovala pracovníčku s ktorou už stará matka telefonovala, presne tú, která odporučila, než súd nebude kvůli delimitácii spisu konat ve veci samej, podat návrh na predbežné opatrenie – tá však byla na výjazde nevediac, kdy se vráti a i přes závažnosti situácie odporučila starej matke se před stretnutím najprv telefonicky informovat, či vůbec niekto z pracovníků na ňu bude mít čas…s poznámkou pro kolegyňu, která hovor sprostredkovávala, že to i tak není v ich miestnej príslušnosti…

Mimochodem – šetrenie vraj vykonávala přímo v obci, odkial stará matka pochádza a kam se vrátila a v čase druhého, tentokrát telefonického kontaktu s úradem už doma byla, když jej oznámili, že práve tam vykonávajú šetrenie, přes tomu ji odkázali na piatkové ranné telefonické informovanie se o možnem termínu stretnutia…malá poznámka – jedno dieťa rodičů je už právoplatným rozhodnutím súdu zverené do náhradnej osobnej starostlivosti inej osoby…

Též dnes stará matka navštívila súd, aby požiadala vyššieho súdneho úradníka o pomoc při spísaní návrhu na vydání predbežného opatrenia majíc při sebe všechny listinné náležitosti a dôkazy, Bohužel, súdny úradník byl práve zaneprázdnený a tak stará matka išla na úrad sociálno-právnej ochrany detí kde…, ale to už viete…

Starú matku nejenže nemal kdo vypočut v úradných hodinách, nikto jej neposkytol ani poradenst ve, nevykonal zápis o tem, že tam byla a chcela podat osobne podnet…I přes informáciám, které stará matka v predošlem telefonickem rozhovore poskytla na základe kterých jej pracovníčkou bylo odporučené podat podnet na predbežné opatrenie, má zrazu situácia čas…minimálne, než ich súd vyzve na výkon šetrenia…Stará matka osobne i v predchádzajúcich rokoch nahlásila tomu istému úradu podozrenie ze zanedbávania starostlivosti o deti, přes tomu ani vtedy jej nebylo poskytnuté poradenst ve, nebyl spísaný zápis a nevykonalo se šetrenie podnetu…

Do kdy se teda ještě bude čakať? Jak můžeme od Lidi chciet, aby se nebáli ohlásit podozrenie ze zanedbávania starostlivosti o deti, z týrania???? Ako, když ich nikto i tak nepočúva? Jak můžeme žiadat Lidi o pomoc při odhaľovaní těchto činů, když nikto situáciu nepreverí a neexistuje o tem žádný zápis?

Jsou i pracoviská sociálno-právnej ochrany detí, kde Vás při Vašem podnete budou brat vážne a prípad prešetria a preto, stále má zmysel ohlásit takéto konanie kterým se pácha zlo na deťoch. Neostávajte ticho, nedovoľte, aby se ubližovalo, to neprejde, to se nezmení než se o tem neumí. Nečakajme, když opät ve večerných správach budeme počúvat príbeh týraného dieťaťa, které se v hodine dvanástej stihlo dostat do starostlivosti lekárů, kteří teraz bojujú o život a zdravie niekoho, koho plač určite niekto počul, trápenie niekto videl a predsa mlčal…

doručení zásilek – Google News