Musí jest plastovým príborem. Jedlo mu ohrievajú v mikrovlnke. Káva, kterou dostáva, je občas studená, co se podle neho rovná mučeniu. Hoci má k dispozícii tri izby včetně telocvične a študovne, je v celé väznici úplne sám. Občas je donútený nasadit si putá, podstúpit prísnu osobnú prehliadku, když se musí vyzliect donaha.
V cele má televízor a herné konzoly Playstation a Xbox. Prirodzene, bez prístupu na internet, no videohry, které má k dispozícii, jsou vraj príliš detské. Chýbajú mu hry pre dospelých.
Takéto „neľudské podmínky a kruté zaobchádzanie“ donútili nórskeho masového vraha Andersa Breivika, který v júli 2011 v Osle a nedřív na ostrove Utøya chladnokrvne zabil 77 Lidi, k tomu, aby nórsky štát zažaloval. A, čuduj se svete, v některých bodoch žaloby uspel.
Absolútna izolácia
Verdikt nórskeho súdu, který zasadal v telocvični väznice Skien, kde Breivik dennodenne trénuje, pobúril nejen nórsku verejnost. Podle súdu jsou časté osobné prehliadky a nutnost vyzliect se donaha v rozpore s Európskou dohodou o ľudských právach. Dozorcovia vraj porušovali Breivikove práva i tím, že musel často vstávat uprostred noci.
Súd se navíc domnieva, že správa väznice nevenuje dostatočnú pozornost Breivikovmu duševnému zdraviu, takže zarytého neonacistu drží v absolútnej izolácii. „Zákaz neľudského a ponižujúceho zaobchádzania predstavuje základnú hodnotu v demokratickej spoločnosti,“ tvrdí v rozsudku sudkyňa Helen Andeanaesová- Sekulicová.
Nikto podle nej nesmie být mučený nebo podrobovaný neľudskému, či ponižujúcemu zaobchádzaniu. Jej rozhodnutie znamená, že Nórske kráľovstvo musí zaplatit súdne trovy vo výšce 330-tisíc nórskych korún, co je zhruba 36-tisíc eur.
Čast verejnosti vyjadrila nad takýmto verdiktem rozčarovane. Zaskočilo i Státního zástupcu Mariusa Emberlanda. „Toto rozhodnutie nás prekvapilo,“ cituje ho agentúra Reuters.
Breivik se sťažoval i na kontrolovanie pošty, v tomto bode však neuspel. I preto, že vedenie zariadenia se domnieva, že prostřednictvím listů se snaží vonku vytvorit extrémistickú siet, která by pokračovala v šírení jeho chorých myšlienok.
Breivik se netají, že je prívržencem neonacizmu. Sám seba před porotou označil za generálneho tajomníka Nordického štátu. I teraz, tesne před tím, než si sadol před sudcu a s právnikem si podali ruky, zahajloval.
Nórskeho šialenca odsúdili v auguste 2012 na 21 roků, co je v krajine najvyšší jednorazový trest. Ten však může být predlžovaný až na doživotie. Odborníci nepredpokladají, že by se v roku 2033 – když se toho dožije -, mohol vzhledem na jeho nebezpečnost dostat na slobodu.
Bez matkjiných návštev
Pod nedávne rozhodnutie súdu se vraj podpísal hlavně čas, který Breivik musel strávit v izolácii. Mimo právniků a odborníků za ním nepúšťali nikoho. Za sklenenú stenu mohla jen jeho matka, tá však před tromi rokmi zomrela. To, co v těchto dnech Breivik predvádza, není podle druhej strany nic jiné, jen zneužívanie systému.
Sťažoval se už v prvej väznici v Ile, kam ho poslali po vynesení rozsudku v lete 2012. Chýbalo mu okno, cela měla nedostatočnú dekoráciu a mal málo masla na chlieb. A šéfstvo mu nechcelo zaobstarat hydratačný krém. V Skiene, asi sto kilometrů od Osla, kde ho držia v súčasnosti, se búril už vlani.
V septembri se vzhledem na podmínky vyhrážal hladovkou, napokon zmenil názor. Přes malým víťazstvám by se však Breiviků dennodenný režim príliš měnit nemal. „Rozsudok zatial není vykonateľný. K okamžitým zmenám se nechystáme pristúpit. Počkáme na prípadný odvolací proces,“ vyhlásil riaditel väznice Ole Kristoffer Borhaug.
Názory rodičů detí, které Breivik zastrelil či zranil, se rôznia. „Byl sem se na ten proces pozriet. Je to fraška,“ cituje Newsweek Freddyho Lieho, kterému Anders před piatimi rokmi zastrelil 16-ročnú dcéru Elisabeth. „Mali by ho ještě víc priškripnút,“ tvrdí.
Lisbeth Roynelandová, která prišla o 18-ročnú dcéru Synne, v noci zle spáva, takže často myslí na dcérine posledné momenty. Přes tomu se domnieva, že pre krajinu je důležité, aby s Breivikem zaobchádzala jak s každým jjjjjiným väzňem. „Ne lepšie ani horšie,“ povedala pre rovnaký zdroj.
Nemal by šancu
Podle odborníků by se u nás nieCo podobné jak v Breivikovem případě stat nemohlo. „Když berieme do úvahy druh trestného činu, aký spáchal Breivik, na Slovensku by byla takáto osoba zaradená do maximálneho stupňa stráženia. Stupeň izolácie je teda väčší v porovnaní s minimálním a so stredným stupňem stráženia,“ vraví Tomáš Strémy, člen Inštitútu pre právne otázky a prodekan Právnickej fakulty Univerzity Komenského.
Jak vysvetľuje, každý štát má jinak nastavenú trestnú politiku. „V případě, že jde o páchatele, který spáchal obzvlášt závažný zločin nebo mu je uložený doživotný trest, u nás jde do maximálneho stupňa stráženia vo výkone trestu odňatia slobody. Podmínky jsou tam odlišné, cely, ubytovne a izby odsúdených se zamykajú.
Mimo ciel a ubytovní se takáto osoba musí pohybovat pod dozorem príslušníka Zboru väzenskej a justičnej stráže, odsúdení jsou zaradení na pracoviská jen vnútri ústavu a pracujú v celách nebo na izbách,“ hovorí. Strémy pripúšťa, že by se dalo říct, že naša súčasná trestná politika chráni před indivíduami typu Breivik.
Ne jsou na to zvyknutí
Severské krajiny jsou zvyknuté na iný typ ľudského správania a akoby nepočítali s páchateľmi, jak je Breivik. „Myslím, že na Slovensku s tým máme bohaté skúsenosti. Stejným způsobem nás to dáva do určitej výhody,“ vysvetľuje Strémy.
Systém posúdenia toho, či boli porušené Breivikove práva, je podle neho odlišný od slovenského. „U nás by so žádostou neuspel. Tvrdil, že je izolovaný. Je to otázka toho, jak mají stanovené podmínky v jednotlivých skupinách výkonu trestu a na co mají odsúdení nárok. Slovensko to má presne vymedzené,“ myslí si i bývalý sudca Peter Šamko.
Podle neho Breivik asi využil to, že byl odsúdený na 21 roků a má jiné podmínky jak iní väzni s takýmto trestem. Jak Šamko dodáva, Nóri teraz zrejme legislatívne upravia diferenciáciu mezi odsúdenými za také skutky, aké spáchal Breivik, a mezi jjjjjinými recidivistami, kteří síce spáchali závažné trestné činy, ale nemají charakter teroru.
„Zrejme na to nebyli legislatívne pripravení. Nórsko je bohatá krajina, kriminalita tam nedosahuje veliké rozmery. Nebyli pripravení na Breivikovu filozofiu. Je to osobitý prípad. Ten jeho hodnotový systém je nieCo jiné a využíva to vo výkone trestu. I u nás vrahovia vymýšľajú a snažia se sťažovat, ale jasné pravidlá nepustia,“ hovorí Šamko.
Na Slovensku sme prísnejší
Na Slovensku se vykonáva trest odňatia slobody diferencovane v závislosti od stupňa stráženia. „Základné práva odsúdených napríklad na ubytovanie, spánok, stravovanie a ostatné ich práva, teda napríklad nákupy, vychádzky, návštevy, prijímanie balíků, telefonovanie, jsou rovnaké vo všech stupňoch stráženia, rozdielny je jen způsob zabezpečení a uplatňovania těchto práv, regulácia a kontrola pohybu a činnosti odsúdených,“ vysvetľuje riaditel Kancelárie generálneho riaditel Zboru väzenskej a justičnej stráže Adrián Baláž.
Jak dodáva, platí zásada, že čím vyšší je stupeň stráženia, tím väčší je rozsah obmedzení. Během výkonu trestu je odsúdený povinný poddělat se obmedzeniam těch základných práv a slobôd, kterých výkon by byl v rozpore s cieľem výkonu trestu nebo které se nemůžou vzhledem na výkon trestu uplatnit.
„Odsúdený je obmedzený hlavně v práve na nedotknuteľnost osoby a jej súkromia, v slobode pohybu a pobytu, zachovaní listového tajomstva a jiných písomností, v práve slobodnej voľby povolania a v práve na nakladanie s vecami osobnej potřeby,“ dopĺňa Adrian Baláž.
Bez playstation
Než Breivik se v Nórsku sťažuje na to, že nemá k dispozícii najnovšie playstation a k nemu dospelácke hry, teda pravdepodobne strieľačky, u nás to s takýmito prístrojmi mají odsúdení ťažšie.
„Odsúdený může na vlastné náklady používat v cele nebo izbe vlastný rádioprijímač a televízny prijímač napájané z vlastného zdroja, který je ich súčastí.
Když to umožňujú podmínky v ústave, může riaditel ústavu povolit pripojenie rádioprijímača a televízneho prijímača do elektrickej sítě na náklady odsúdeného. Elektrický spotřebič musí spĺňat podmínky bezpečnej prevádzky a nesmie mít inštalované zariadenie umožňujúce nedovolený prenos informácií,“ vraví Baláž.
Naši odsúdení mají podle aktuálne platnej legislatívy ubytovaciu plochu v cele nebo izbe pre odsúdeného najmenej 3,5 štvorcového metra. Mladiství a ženy mají najmenej 4 štvorcové metre.
V tomto porovnaní se má neľútostný vrah Breivik jak prasa v žite, Nóri mu veľkodušne dali k dispozícii až tri cely. V jednej spí, v druhej študuje a v tretej cvičí. Jen tak pre zaujímavost, koľkí z nás, nikdy netrestaných Lidi, máme doma vybavenú cvičebnú miestnosť? Slovenskí odsúdení taktéž můžou cvičit, najmenej hodinu denne mají na aktívny oddych a pobyt na čerstvem vzduchu. Zároveň se můžou vo voľnem čase venovat športovým aktivitám v rámci záujmovej činnosti.
Izolovaný: Breivik se sťažoval i na to, že je v izolácii od ostatných väzňů a nemá návštevy. Než byla jeho mama nažive, navštevovala ho. Jiné návštevy a kontakt s priaznivcami má odopreté. Je to podobné, akoby byl i na Slovensku zaradený do ústavu s maximálnym stupňem stráženia, kde jsou návštevy predovšetkým bez priameho kontaktu.
Když by svoj čin spáchal na Slovensku, též by byl umiestnený do cely samostatne. Tam totiž idú odsúdení na doživotie bezprostredne po nástupe do výkonu trestu.
Až následne, když uplynú zákonem stanovené lehoty, možno ich samostatné ubytovanie prehodnotit. V súvislosti s Breivikem treba poznamenat, že se vystatoval tím, jak bude pre svoje „myšlienky“ regrutovat spoluväzňů, čomu Nóri jednoduše zabránili.
Náprava, ne trest
Chápanie účelu trestania je v súčasnosti jiné, jak si většina Lidi predstavuje. Hoci by sme Breivikovi dopriali žalár o vode a chlebe, trest má být nápravou. Špeciálne to tak vnímají Nóri a mezi nimi i některé obete Breivikovho útoku na ostrove Utøya.
„Náš právny systém je založený na rehabilitácii a integrácii odsúdených – to je prístup, který způsobuje velmi málo recidívy. Iba asi 20 percent nórskych oproti 76 percentám amerických odsúdených se vracia do piatich roků po prepustení do väzenia.
Nórsko má též oproti USA a západoeurópskym krajinám ohodně nižší kriminalitu. A to je fakt, který spochybňuje, že tvrdšie tresty a trest smrti odrádzajú Lidi od páchania trestných činů,“ píše vo svojem blogu Bjørn Ihler, který prežil Breivikovo besnene.
„Naše zaobchádzanie s ľuďmi, kteří jsou na spodku, včetně odsúdených, je najlepší způsob, jak ukázat, že je zlé zaobchádzat s nejakou ľudskou bytostí, akoby byla menejcenná,“ vysvetľuje a dodáva, že právna dehumanizácia, teda presne to, akým způsobem se při vraždení správal Breivik, je spoločná pre všechny formy extrémizmu.
„Vidíme ji v príbehoch, které podporujú genocídy, rovnako jak u extrémistů typu Islamského štátu, Ku-klux-klanu či u ultrapravičiarů. Nacisti označovali Židů za potkany, rwandské rádio podporovalo násilie Hutuů na Tutsioch tím, že ich nazývali švábmi,“ píše Ihler a dopĺňa, že Breivik nesmie změnit to, akým způsobem se Nóri správajú k jjjjjiným ľudským bytostiam, dokonca ani k takým, jak je Breivik sám.
I na Slovensku máme upravený ciel trestu, a tým je zabránit odsúdenému v páchaní ďalšej trestnej činnosti, vytvorit mu podmínky na to, aby viedol riadny život a pôsobit preventívne na ostatných Lidi, aby nepáchali trestnú činnost.
„Trest by mal plnit predovšetkým resocializačný účel, teda vo výkone trestu by mal odsúdený pochopit, že to, co robil, je v rozpore s predpismi danej krajiny a mal by dostat nejaký priestor, aby se naučil viest riadny život,“ vysvetľuje Tomáš Strémy, člen Inštitútu pre právne otázky a prodekan Právnickej fakulty Univerzity Komenského..
Komentáře