Nový český ministr financí slovenského původu Andrej Babiš ani po čtvrtku neztratil nálepku agenta komunistické Státní bezpečnosti.
Český ministr financí Andrej Babiš (uprostřed) před soudním jednáním u Okresního soudu Bratislava I ohledně údajné spolupráce s StB.
Autor: Ľuboš Pilc, Pravda
Okresní soud Bratislava I stále nerozhodl ve věci žaloby, kterou tento miliardář podal na Slovensku Ústav paměti národa (ÚPN) za evidenci spisu s krycím jménem Bureš, který má jeho spolupráci dokazovat. Soudkyně si vyžádala slyšení dalších dvou svědků z prostředí StB a odročila jednání na 14. dubna.
Babiš přišel do bratislavského Justičního paláce krátce po poledni, kde už na něj kromě soudkyně čekali televizní štáby a fotoreportéři. „Od začátku je to zmanipulované, nikdy jsem nic nepodepsal, nic jsem neudělal, měl jsem emigračky v rodině, vydírali mě a jsem na nějakém seznamu. A dnes se z toho dělá kvazi politický proces, „prohlásil před novináři v češtině.
Na novinářské otázky odpověděl i poté, Čo již účastníci sporu byly vícekrát volání do jednací síně. „Jak pracovníci zahraničního obchodu jsme měli povinnost psát záznamy z hovorů s cizími partnery, zápisy ze služebních cest, toto všechno se dávalo na zvláštní útvar, kde si samozřejmě estébáci usnadňovaly práci a chodili tam vypisovat nějaké věci,“ tvrdil.
Hned na začátku jednání označil Babišův právní zástupce ÚPN za „schránkový firmu“, jejíž prý ani nelze normálně doručit zásilku. Žalovaná strana se důrazně ohradila.
Prvním vypovídajícím svědkem byl bývalý operativní důstojník StB Andrej kulhal, který v roce 1988 svazek Bureš zaarchivoval. Uvedl, že podle jeho zjištění byl spis „účelově veden, chaotický a vykazoval známky nevědomé spolupráce“. Dále uvedl, že podle jeho znalostí až 60 procent agentů spadajících pod policejní obor, kde působil, bylo „falešných“. „Kdo chtěl kariérní růst, musel si jednoduše vytvořit Čo nejširší agenturní sít,“ obhajoval bývalých kolegů, kteří ta kdo, podle něj, verbovali lidi na spolupráci pouze fiktivní a záznamy z údajných konspiračních setkání si jen vymýšleli. Sám však připustil, že ti agenti, které získal on, si spolupráce byli vědomi.
Během Kuľhovej výpovědi se nečekaně porouchal počítač zapisovatelka. Neplánovaná přestávka byla pro Babiše signálem na rychlý odchod. Zdůvodnil ho tím, že nemá čas a spěchá na jednání se slovenskými ministrem dopravy Janem Počátkem, protože „v Česku jsou peníze na dálnice rozkradeny“ a přál by si výstavbu autostráda mezi Žilinou a Třincem. Na otázku soudkyně, proč se vůbec dostavil, nebot ve věci již byl vyslechnut, Babiš odpověděl, že kdyby tak neučinil, média by napsali, že má strach.
Jako druhý a zároveň poslední předstoupil svědek Milan Žitný, známý slovenský bezpečnostní analytik a někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa. Uvedl, že zhruba měsíc před českými parlamentními volbami ho Babiš, se kterým se předtím nikdy osobně nesetkal, oslovil jako někdejšího člena komise pro lustrační zákon, aby se na jeho svazek podíval. „Je řádně vystavený, ale nesvědčí o vědomé spolupráci,“ zhodnotil vzápětí obsah. Zpochybnil, že vázací akt se měl udělat v roce 1982 v bratislavské kavárně U obuvníka, protože „z konspiračních důvodů to není obvyklé“. Poukázal také na další sporných faktů, například že v předmětném spise je evidována schůzka s agentem v době, kdy Babiš byl již měsíc jako pracovník zahraničního obchodu Petrimex v Maroku.
„ÚPN se staví ke sporu pragmaticky,“ zhodnotil krátce po čtvrté odpoledne, když soudkyně další jednání odročila, současný šéf této instituce Ondrej Krajňák. Jak ale doplnil, považuje za absurdní, pokud se dnes instituce, která má mapovat zločiny komunismu, musí stavět do pozice obhájce StB a dokazovat, že její spisy jsou pravé.
© AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA