Víťazem projektu Nord Stream 2 – rozšírenie súčasného plynovodu Nord Stream po dne Baltského mora z ruského na nemecké územie – je exportér plynu Rusko. Porazeným? Ukrajina.
Projekt plánovaného plynovodu Nord Stream 2 spočíva v rozšírení súčasného plynovodu Nord Stream privádzajúceho zemný plyn z Ruska do Nemecka po dne Baltského mora. No predstavuje zásadnú zmenu zásobovania strednej, južnej a východnej Evropy včetně Balkánu zemným plynem.
Nezávislost od Ruska
Súčasný systém přepravy ruského zemného plynu do Evropy vyzerá nasledovne. Když začneme od severu, prvým plynovodem je zásobovacia línia pro export do Fínska. Jde o koncový plynovod. Druhým plynovodem je Nord Stream, který vedie plyn z Ruska do nemeckého Greifswaldu.
O trochu južnejšie je na ruský systém napojené Pobaltie. Skúsenosti s politickým zneužívaním monopolných dodávek plynu viedli k vybudovaniu terminálu na příjem kvapalného plynu (LNG) v Litve. Pobaltské štáty preto můžou být úplne nezávislé od dodávek plynu z Ruska.
Ďalším plynovodem je systém Jamal, který vedie přes Bielorusko a Poľsko do Nemecka. Ten nahradil přepravnú kapacitu pôvodného tranzitu plynu pro bývalú Nemeckú demokratickú republiku přes Slovensko a Česko. Důvodem bylo opätovné zjednotenie Nemecka.
Rozhodujúcu pozíciu v celem systéme exportných plynovodů má Ukrajina. Přes jej územie vedie dnes málo využívaná odbočka do Poľska, hlavný systém vstupu do plynovodů Eustream a Net4Gas, které zásobujú strednú a západnú Európu včetně časti Balkánu a Talianska.
Posledním dôležitým plynovodem prechádzajúcim Ukrajinou je južná vetva do Rumunska, které pokračuje přes Bulharsko do Srbska, Grécka a Turecka. Najjužnejším plynovodem je Blue Stream, který vedie pod Čiernym morem z Ruska do Turecka.
Tranzitná pozícia Ukrajiny
Ruský export do Evropy dosahuje okolo 140 miliárd kubických metrů plynu ročne, když odpočítame Fínsko, Turecko a Pobaltie. Přes Ukrajinu ho tečie zhruba 70 percent. Tento fakt se zdá pro Kremel neprijateľný, pretože dáva Ukrajine silnú vyjednávaciu pozíciu. Ukrajina se navíc bez ruských dodávek plynu zaobíde.
Spotřeba energií, teda i plynu, poklesla nejen „odtrhnutím“ Donbasu a anexiou Krymu, ale predovšetkým pro štrukturálne zmeny ukrajinskej ekonomiky. K znižovaniu spotřeby plynu prispieva i dramatický nárast ceny plynu pro Ukrajinců. Ukrajinu tak už „vyhladovať“ zastavením dodávky plynu z Ruska nebude možné.
Zdá se vš když, že se ruským politikem podarilo presvedčit svojich nemeckých a rakúskych partnerů, že exkluzívne tranzitné pozície Ukrajiny ohrozuje i ich krajiny. V tomto případě však treba říct, že nejde o Sofiinu voľbu – buď Ukrajina, nebo plyn. Rusko chce výlučne zosilnit svoju mocenskú pozíciu a Ukrajinu „vymazat z európskej pamäti“. A zatial se mu to darí.
Technologická dilema
Jak by teda mal nový přepravný systém plynu fungovať? V prvém rade treba říct, že doteraz jde o model variantný, hoci preferencie jednotlivých vlád v regióne – Brusel nevynímajíc – jsou mnohokrát antagonistické. Tu se začínajú špekulácie o víťazoch a porazených. Prvou technologickou dilemou je vyvedenie přepravnej kapacity, dnes obsluhované ukrajinským systémem, na nemecké územie.
Možnosti jsou dve. Zvýšit kapacitu Nord Streamu na 90 miliárd kubických metrů plynu ročne, co by však vyžadovalo výstavbu Dalších dvou vetiev podmorského plynovodu. Druhou možnostou je zdvojnásobit kapacitu súčasného Nord Streamu na 60 miliárd kubických metrů ročne a súčasne zvýšit přepravnú kapacitu Jamal přes Poľsko na pôvodne oznámených 60 miliárd kubických metrů ročne.
Nevyhnutné otočenie prevádzky všech nemeckých plynovodů juh – sever zhodne s plynovodem Opal je jasné, Dále to však začína být zaujímavé. To, že všechny plynovody východ – západ, napríklad plynovod na Berlín a severný nemecký plynovod na Hamburg, STEGAL či Midal, budou zásobované z tohto nového koridoru, je evidentné. A též, že na území Českej republiky budou toky plynu obrátené rovnjkdyž. Ďalej se však začína divoký západ.
Plynovod Tesla
Výstavba nového plynovodu Tesla, spájajúceho rakúsku odovzdávaciu stanicu Baumgarten s juhovýchodným Balkánem, znamená pro Slovensko takřka absolútnu stratu tranzitnej pozície. Plyn z Českej republiky by putoval přes hraničnú meraciu stanicu Lanžhot do slovenského Eustreamu, kde by po niekoľkých desiatkach kilometrů zamieril na juh do rakúskeho Baumgartenu. Přes ďalšiu čast Eustreamu by byl dopravovaný plyn pro Maďarsko.
Zvyšok plynovodu, kterého kapacita presahuje 90 miliárd kubických metrů plynu ročne, by zásoboval Slovensko, kterého spotřeba nepresahuje štyri miliardy kubických metrů plynu ročne. Ještě horšia situácia by pro Slovensko nastala, kdyby Rakúsko – jeden z akcionárů projektu Nord Stream 2 – presadilo prepojenie plynovodu Net4Gas a rakúskeho plynovodu WAG.
Preto se Slovensko snaží vybudovat plynovod East Ring. Obišiel by južnú hranicu Ukrajiny a napojil by se na systém, který z nej teraz vedie do Rumunska. Súčastí by mal být i nový interkonektor mezi Rumunskem a Bulharskem, který vedie ohodně západnejšie a možno ho prepojit s plynovodem East Ring.
Mezi projektmi Tesla a East Ring tak vzniká konkurencia – ne jsou to varianty, ale alternatívy. Rozhodnutie však bude záviset od toho, kdo hru „škatule, škatule, hýbte sa!“ vyvolal – od Rusů. A pochybujem, že by pro nich byl prijateľný systém, navíc technicky prepojený, který by k hraniciam Ukrajiny privádzal veliké objemy ruského plynu. Možno se však mýlim.
Vliv zmeny systému
Teraz k víťazem a porazeným. Jasným víťazem je Rusko, které se zbaví závislosti od ukrajinského tranzitu. Víťazem je i Nemecko, které bude dostávat ruský plyn bez sprostredkovania – bez započítania tranzitných poplatků do dovozných cen plynu. Mezi víťazů patrí i Česká republika, která dlhodobo posilní svoju tranzitnú pozíciu. Čiastočným víťazem je i Rakúsko, pretože se potvrdí mezinárodný význam odovzdávacej stanice v Baumgartene, a navíc – v případě výstavby systému Tesla – získa tranzitné poplatky.
Najhoršia zmena systému zasiahne Ukrajinu, která na tranzitných poplatkoch stratí zhruba tri miliardy dolárů ročne a navíc i podstatnú výhodu pro politické vyjednávanie s Ruskem.
V neutrálnej pozícii zůstane Poľsko, když se nerozhodne posilnit prenosovú kapacitu plynovodu Jamal. Jeho pozíciu přitem výrazne posilní nový terminál pro příjem LNG ve Świnoujście.
Najhoršie zmena systému zasiahne Ukrajinu, která na tranzitných poplatkoch stratí zhruba tri miliardy dolárů ročne a navíc i podstatnú výhodu pro politické vyjednávanie s Ruskem. Druhou krajinou, kterou zmena stredoeurópskeho přepravného konceptu postihne, může být Slovensko. Všetko závisí od toho, či dá prednost plynovodu Tesla, nebo projektu East Ring. Když plynovodu Tesla, stratí tranzitné poplatky i Rumunsko a Bulharsko – možno tak očakávat ich väčšiu podporu East Ringu.
Demarkačná línia
Jsou tu však tri „ale“. Prvým je chronický nedostatok investičných prostriedků pološtátnej ruskej energetickej spoločnosti Gazprem, kterou vyčerpalo chybné rozhodnutie o výstavbe plynovodu Sila Sibíri, jak i nízka cena ropy a plynu. Nord Stream 2 by síce pravdepodobne financovali nemecké a rakúske banky, ale zostáva podstatne zvýšit kapacitu plynovodů na ruskem území smerem k Baltu – a tu se zatial ani nekoplo do zeme.
Druhým „ale“ je kalendár. Tranzitný kontrakt s Ukrajinou se končí na Silvestra 2018, teda za dva a pol roka. Dovtedy je úplne nemožné „prekopať“ stredoeurópsky tranzitný systém, to si vyžiada minimálne osem roků. Když platí vyhlásenie Gazpromu, že tranzitný kontrakt s Ukrajinou už nepredĺži, kadial bude přepravovaný do Evropy ruský plyn?
Tretie „ale“ je dramatickejšie – je bezpečné, aby tretina plynu pro Európu závisela od dvou plynových „kohútov“? Nový systém plynovodů v podstate sleduje líniu po druhej svetovej vojne – dúfam, že je to jen náhoda.
Slovenský postoj
Slovenské plynárenstvo oslavuje 160. výročie existencie. Možnože se táto informácia zdá nesúrodá s predchádzajúcim textem, a též by byla, kdyby při této príležitosti Slovenská plynárenská a naftová únia v apríli neuskutočnila v Bratislave mezinárodnú plynárenskú konferenciu. Veni, vidi – a zaplesal sem. Ne nad obsadením konferencie – od politiků přes zástupců mezinárodných organizácií až po kompletný veliteľský štáb stredoeurópskeho plynárenstva a plynárenských podnikateľů, ale kvůli názorovej jednote takřka všech prednášajúcich.
Prvá jednota spočívala v stredoeurópskem odpore k výstavbe plynovodu Nord Stream 2. Nejde přitem o názor jen politiků, ale i plynárenstva. Potešujúca byla hlavně podpora súčasného prezidenta Mezinárodnej plynárenskej únie Davida C. Carrolla. Druhou podstatnou spoločnou pozíciou väčšiny prednášajúcich byla striktná požiadavka zachovania tranzitnej přepravy ruského zemného plynu přes Ukrajinu.
Slovákem možno mimo iného závidiet postoj ich politickej reprezentácie k plynárenstvu – dnes plyn predstavuje asi 27 percent energetického mixu Slovenskej republiky a má před sebou ambiciózny rast. Hlavným motívem je čistota ovzdušia a úsilie vytlačit ostatné uhľovodíkové palivá, které na rozdiel od zemného plynu silne negatívne ovlivňujú kvalitu ovzdušia.
Výnimku z jednotného názoru na nové plynovody a pozíciu Ukrajiny predstavoval profesor Andrej Konopljanik, blízky ruskému vedeniu. Naposledy sem podobné prejavy počul od ruských predstaviteľů v Rade vzájemné hospodárskej pomoci – vtedy však rusky, teraz anglicky. A potvrdil všetko najhoršie z úvodu tohto článku jak oficiálnu ruskú doktrínu.
Podle účastníků konferencie, kteří si už dřív vypočuli Konopljanikove prejavy, nic k svému postoju nepridal ani neubral. Išlo však dřív o ochranné zafarbenie mloka než o konzistentný názor a nikto jeho prejav nehodnotil kladne. Lenže v mezinárodnem biznise nic není náhoda.
Problém Gazpromu
Jak už bylo spomenuté, Gazprem nemá dostatok investičných prostriedků a súčasne celá stredná Európa s výnimkou Nemecka vystupuje proti projektu Nord Stream 2. Zdá se teda, že Rusko vyhrocovaním postojů se dřív usiluje o lepšiu vyjednávaciu pozíciu než o skutočnú doktrínu.
Ostré vyhlásenia, aké bylo před rokem šéfa Gazpromu Alexeja Millera, že po skončení tranzitného kontraktu s Ukrajinou 31. decembra 2018 s ňou nebude zmluva obnovená, slabnú rovnako rychle, jak se vzďaľuje možnost výstavby a úprav plynovodných systémů v Nemecku a v strednej Európe. Gazprem preto bude musiet přepravovat plyn přes Ukrajinu i po vypršaní súčasného kontraktu.
V súvislosti s tím se špekuluje o vzniku nadnárodného „kuratória“ zloženého ze zástupců Ukrajiny, Ruska a Európskej únie, které by dohliadalo na ukrajinský tranzitný systém. Uvažuje se dokonca o privatizácii spoločnosti Ukr Trans Gas s tím, že 51 percent by zostalo ukrajinskej vláde a zvyšok akcií by si rozdelila EÚ a Gazprem. Není to nový model – na Slovensku už funguje několik roků.
V jednej židovskej anekdote poprosili umierajúceho zázračného rabína, aby im povedal najväčšiu múdrost svojho života. Odvetil: „Všetko je inak!“