Jak se do lesa volá … – SME.sk

Před pěti lety jsem asi o takovém čase začala podnikat kroky ke splnění svého snu av květnu 2008 jsem si otevřela knihkupectví. Navzdory všem varováním a odhováraniam jsem tvrdohlavě stála za svým. Knihkupectví se ujalo i přesto, že jsem ho zasadila do takového městečka, jako je Svit. Řeči o tem, že tam nevydrží, nebot o knihy není zájem se mi podařilo úspěšně vyvrátit. O knihy zájem byl a nenín o ně. Pomalu se mi knižní sortiment rozrostl o bohatý doplňkový zboží. Když jsem do tohoto trhu vstupovala, netušila jsem, jak to funguje, ale byla jsem přesvědčena o tem, že s knihami může dělat jen ten, kdo je miluje. Tedy já. Nejednou to byl těžký boj, ale ustála jsem ho. A těšila jsem se z toho o to víc. Až jednou, před více než rokem, se ve společnosti, která je mým výhradním dodavatelem něco změnilo. Majitel. Knihy najednou přestali být na prvním místě. Lidé, kteří to vzali do rukou, začali rozhodovat, která kniha je brak a která ne a stáhli nejprodávanější vydavatelství na Slovensku z trhu. Říci na nějakou knihu, že je brak je silná káva. Kniha se mi líbí, nebo nelíbí. To, že se mi nelíbí, ještě neznamená, že je brkdyž. Chtěla bych vědět, kolik knih mají majitelé této společnosti přečtených. A kolik „BRAKE“ se do toho jejich výběru dostalo. O tem, že mám sťahvat knihy mě informovali emailem se seznamem titulů ke stažení. Jako obchodní partner jsem si nezasloužila dostat adekvátní informaci, Čo se vlastně děje. Odpověď na mé otázky si ke mně také nenašla cestu. V této distribuční společnosti se odpovědi nenosí. Uvědomovala jsem si to, ale ani rok nestačil na to, abych si na tuto novou situaci dokázala zvyknout. Reagovala jsem na všechno, Čo se mi nelíbilo, odpovědi jsem se dočkala jednou, maximálně dvakrát. Emialy jsem odesílá s tím pocitem, že i tak jen hadzem hrách o stěnu, ale musela jsem se k některým věcech alespoň vyjádřit. Jednou z věcí, které mě věděli vytočit do nepříčetná byly emaily s tvrzením, že nemám uhrazené faktury a že když je neuhradí, budeme to řešit soudní cestou. Když s takovou komunikací najeli, všechny faktury uhrazeny byly. Brala jsem to jako urážku a škození dobrého jména. Emailem, poštou, pro každý případ, jsem posílala výpisy z účtu a párování plateb, abych jim tyto jejich tvrzení vyvrátila. Ztratila jsem při tem spoustu času, který se dal využít plodnější. Odpověď žádná. Omluvu? To je co? Poslední tři měsíce byly opravdu těžké. Sama se divím, že po tem všem to přišlo tak pozdě, ale … Nemám uhrazené faktury, neskrývám se před tím, ale peníze netlačím doma ve sklepě. Pro vysvětlení jsem poslala email. Po několika neúspěšných pokusech se dotelefonovat kompetentním, jsem opět zvolila tento způsob komunikace. Vysvětlila jsem jim, jak se mě dotkli jejich nepopulární kroky, aby měli chvíli strpení, že všechno vyrovnám, jen at mi nekazí Vánoce. Vánoce jsou na knižním trhu jedjjjjjiným obdobím, kdy se daří opravdu dobře. Odpověď na emil, žádná. Výhrůžka v podobě pozastavení zboží na sebe nenechala dlouho čekat. Další email, ve kterém jsem je doslova prosila, aby se alespoň pokusili vžít do mé situace skončil pravděpodobně v koši. Společnost, jejíž jméno nosí i moje knihkupectví dělá neskutečné rozdíly mezi svou přímou sítí a mezi knihkupci na můj způsob. Nerozumím proč. Moje knihkupectví vystupuje pod jejich jménem, ​​distribuuje jejich značku, jsem výdejním místem pro jejich eshop. Lidé za tím obchodem nevidí mě, jako majitele. Vidí jméno. Jejich. Kde je know-how, které mi nabídli? Které má být pro mě výhodou? Pracovala jsem na budování jejich jména, ale toto asi majitelé společnosti nevidí. Při poslední nemilé zprávě, kterou mi vrchnost poslala, ty jim vždy šli, jsem se rozhodla tento nesmyslný boj ukončit. Napsala jsem jim email, že spolupráci s touto společností ruším. Napsala jsem jim důvody, proč tato spolupráce fungovat nemůže. Oficiálnavýpoveď smlouvy jim lze dnes, možná zítra doručí poštárka. Na email nereagoval nikdo. Na reakci oficiální výpovědi jsem velmi zvědavá. Ani nevím, jestli ji vůbec mám čekat. Zda se jednoho pěkného dne jen neobjeví pár chlapíků, kteří mi oznámí, že přišli stahovat Knin. Nepřekvapilo by mě to. Byla jsem zvědavá, s než to mám vlastně Čo dočinění, tak jsem začala surfovat po internetu. Natrefila jsem na pár článků, ve kterých vydavatelství vyzývají své zákazníky, aby nekupovali knihy v dvoh největších sítích knihkupectví na Slovensku. Tedy iv mém. Nemůžu spolupracovat se společností, jejíž nevěřím. Nemůžu spolupracovat se společností, která nemá na prvním místě knihu. Nemůžu spolupracovat se společností, která usilovně pracuje na tem, aby mě zruinovány. Nemůžu spolupracovat se společností, která mě nebere jako obchodního partnera. Nechci. Chci si knihy vážit alespoň t když, jako dosud. Knihkupectví svou pout nekončí proto, že o knihy není zájem. Někdo si jen potřeboval dokázat svou velikost. Doufám, že je spokojený a může klidně spát.

Starší článek autora (Ne) Odvolání