Jsem hrdá, že jsem i já byla státním zaměstnancům, ale chování mnohých je … – Pravda.sk

S problematikou potravinářství přicházím do styku celou svou profesionální kariéru, protože jsem absolventkou chemickotechnologickému fakulty SVŠT v Bratislavě se zaměřením na potravinářsko-biochemický směr a specializaci na mléko, tuky, kosmetiku. Pracovala jsem iv potravinářských podnicích. Nejen ve výrobě, ale iv laboratořích, kde jsem kontrolovala kvalitu vyráběných potravin. Takže mi nikdo nemůže vytýkat, že bych si „výrobu“ neokúsila na vlastní kůži. No a pak jsem se stala státním zaměstnancům. Moje praxe pokračovala na Krajském inspekterátu České zemědělské a potravinářské inspekce (SPPI byla, bohužel, před 10 lety zrušena) a na Ministerstvu zemědělství ČR, sekci potravinářství. Byla jsem při vstupu Slovenska do Evropské une. Účastnila jsem se přístupových jednání a následně zasedání výborů v Bruselu. Nabídku pracovat pro potravinářskou komoru Slovenska (PKS) a hájit zájmy potravináře jsem vždy považovala a považuji za projev důvěry. Práce v PKS pro mě znamená velkou čest a výzvu.

Protože jsem poznala problematiku potravinářství téměř z každé strany, myslela jsem si, že by se mi mohlo snadněji komunikovat tak se zástupci průmyslu, tak s představiteli státní správy. Do určité míry byly moje předpoklady správné. Do určité míry říkám proto, že pokud bych chtěla toto mé vyjádření rozměnit na drobné a říct vám jejich v řeči otevřené, tak pokud budu s představiteli státní správy souhlasit, pokud nebudu mít vlastní názor a pokud nebudu dělat problémy tak ano, bude se mi s nimi komunikovat velmi snadno. V opačném případě určitě ne.

Roky poukazuji na kontinuální úpadek potravinářského průmyslu na Slovensku, na pokles zaměstnanosti v potravinářství av zemědělství na Slovensku, na kontinuální se zhoršující bilanci obchodu s potravinami. Zároveň nabízím jménem celé PKS spolupráci a řešení pro zlepšení situace. Mezi nejdůležitějšími řešeními je odstraňování administrativní zátěže podnikatelům v potravinářském průmyslu, odstraňování legislativy, která je nad rámec komunitární a která tak vytváří bariéry konkurenceschopnosti domácím výrobcům potravin.

Jsem přesvědčena, že nechci hodně. Jsem přesvědčena, že tyto požadavky jsou absolutně legitimní a oprávněné. O to víc mě zaráží přístup zástupců státní správy. Více než 5 let jsem bojovala za to, aby slovenská výrobců lihovin státní zaměstnanci nešikanovali a nepožadovaly označování složení v označení na etiketách. Všechny argumenty, které jsem si já nevymyslela, ale jsem je získala z veřejně přístupných webových stránek institucí Evropské unie a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí ČR, byly zamítnuty s odůvodněním, že nejsou relevantní, protože nejsou „oficiálně“.

Jedna z častěch otázek na mou iniciativu zněla, že proč jsem taková tvrdohlavá. Já jsem přitem nechtěla nic víc a nic méně, jen zrovnoprávnit pozici Slovenská výrobců lihovin na domácím trhu s výrobci lihovin ostatních členských států. Protože v rámci uplatňování základního pravidla EU, kterým je volný pohyb zboží, překážky resp. národní pravidla přijatá nad rámec legislativy, musí dodržovat pouze výrobci daného členského státu a případně výrobci ze třetích zemí. A i to jen v případě, že dovoz ze třetích zemí uskuteční přes daný členský stát. Všichni ostatní musí dodržovat legislativu jen v intencích komunitárního práva. Na mou písemnou žádost, aby tedy Ministerstvo zemědělství ČR (pozn. – v té době to ještě bylo MP ČR) „oficiálně“ požádalo o výklad sporného ustanovení příslušné legislativy evropské instituce, které legislativu připravovali, mi byla až na několikanásobnou urgenci po více než roce (nepomýlila jsem se – ano, po více než roce) doručena odpověď, že MP ČR není kompetentní Evropskou komisi žádat o výklad legislativy! A znevýhodňování Slovenská výrobců oproti výrobcem lihovin z ostatních členských států pokračovalo dál. Na tomto místě chci poděkovat za vstřícnost některých státních zaměstnanců, kteří umí číst legislativu a kteří naše nekonečné trápení ukončili.

Ptám se, jak je možné, že státní zaměstnanci povyšují své názory na zákon? Jak je možné, že si ani jen nesednou za jednací stůl, aby si vyslechli návrhy a argumenty druhé strany? Jak je možné, že si rozporné názory nebudou ověřovat s plnou odpovědností na příslušných institucích EU? To nikomu z kompetentních představitelů jednotlivých resortů nevadí, že zahraničním investorům zlatem dláždí na Slovensku cestu a svým vlastním podnikatelům házejí pod nohy klacky a systematicky je tak likvidují? Nestačí jen pátrat po,, špatných „potravinách z dovozu na našich pultech.