3.3. 2011, 21:42 | najprave.sk
Postup súdu při doručovaní písomností určených do vlastných rúk adresáta, který nebyl zastihnutý, je upravený v ustanovení § 47 ods. 2 O.s.p. Podle tohto ustanovenia platí, že když nebyl adresát písomnosti, která se má doručit do vlastných rúk, zastihnutý, hoci se v místě doručení zdržuje, doručovatel ho vhodným způsobem uvědomí, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenú v oznámení. Když zůstane i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na pošte nebo na orgáne obce a adresáta o tem vhodným způsobem uvědomí. Když si adresát zásilku do troch dní od uložení nevyzdvihne, považuje se poslední den této lehoty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvedel.
Úpravou tzv. náhradného doručení v zmysle § 47 ods. 2 O.s.p. zákonodarca sledoval ciel odstránit prípady právnej neistoty způsobenej nepreberaním zásilek adresátem. Pro vznik fikcie doručení zakotvenej v citovanem ustanovení je predpísané súčasné splnenie viacerých podmínek, které jsou stanovené kumulatívne; preto když z nich není splnená co i jen jedna, neuplatní se fikcia doručení v zmysle § 47 ods. 2 O.s.p. Mezi tyto podmínky patrí i skutočnost, že zásilka je doručovaná na adresu, na které se adresát v čase jej doručování zdržuje.
(uznesenie Najvyššieho súdu SR ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 4 Cdo 338/2009)
Z odůvodnenia:
Okresný súd Bratislava I rozsudkem z 10. novembra 2006 č.k. 14 C 103/2001-184 zamietol žalobu, ktorou se žalobcovia domáhali nahradenia vyhlásenia vôle žalovaného. V odůvodnení rozhodnutia uviedol, že dem, v kterém žalobcovia užívajú byt na základe nájomnej zmluvy z X., nemá charakter bytového domu. Žalovanému nevznikla preto povinnost byt žalobcem odpredat v zmysle zákona č. 182/1993 Z.z. o vlastníctve bytů a nebytových priestorů.
Krajský súd v Bratislave uznesením z 30. apríla 2009 sp.zn. 3 Čo 138/2009 odvolanie žalobců smerujúce proti vyššie uvedenému rozsudku okresného súdu odmietol. V odůvodnení rozhodnutia uviedol, že odvolaním napadnutý rozsudok byl právnemu zástupcovi žalobců doručovaný na adresu B. opakovane 27. a 28. decembra 2006, přičemž zásilka byla dne 28. decembra 2006 uložená na pošte. Účinky náhradného doručení v zmysle § 47 ods. 2 O.s.p. nastali po troch dnech od jej uložení, t.j. 2. januára 2007 v pondělí, takže poslední den lehoty pripadol na nedeľu. Pätnásťdňová lhůta na podanie odvolania začala plynút dne 3. januára 2007 a uplynula 17. januára 2007. Žalobcovia podali odvolanie až 22. januára 2007. Odvolací súd preto ich odvolanie jak oneskorene podané odmietol.
Proti tomuto uzneseniu krajského súdu podali včas dovolanie žalobcovia. Žiadali rozhodnutie odvolacieho súdu zrušit a pokračovat v konaní o podanem odvolaní. Podle dovolateľů im odvolací súd svojím postupem odňal možnost konat před súdem v zmysle § 237 písm. f/ O.s.p. Uviedli, že doručování rozsudku prvostupňového súdu se neuskutočnilo v súlade se zákonem, takže rozsudok byl doručovaný ich zástupcovi JUDr. P. K. na nesprávnu A.B., hoci súd mal vedomost o zmene adresy ich zástupcu. Žalobcovia mali zato, že účinky doručení rozsudku okresného súdu nenastali t když, jak to ustálil odvolací súd, a teda, že odvolanie podali v zákonem stanovenej lhůtě.
Najvyšší súd Slovenskej republiky, jak súd dovolací (§ 10a ods. 1 O.s.p.), po zistení, že dovolanie podal včas účastník konania (§ 240 ods. 1 O.s.p.), skúmal najdřív to, či tento opravný prostriedok smeruje proti rozhodnutiu, které možno napadnút dovolaním (§ 236 a nasl. O.s.p.), a bez nariadenia dovolacieho pojednávania (§ 243a ods. 1 O.s.p.) dospel k záveru, že dovolanie smeruje proti rozhodnutiu, vůči kterému takýto opravný prostriedok je prípustný.
Občansky súdny poriadok pripúšťa dovolanie účastníka vždy, když rozhodnutie odvolacieho súdu nebo konanie, které mu predchádzalo, trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 písm. f/ O.s.p., t.j., když účastníkovi byla postupem súdu odňatá možnost konat před súdem.
Ve všeobecnosti pod odňatím možnosti konat před súdem treba rozumít taký postup súdu, kterým znemožní realizáciu těch procesných práv, které účastníkem občanskeho súdneho konania procesné predpisy priznávajú za účelem zabezpečení spravodlivej ochrany ich práv a právem chránených záujmů. Mezi práva, které procesné predpisy účastníkem občanskeho súdneho konania priznávajú patrí nepochybne i právo na preskúmanie vecnej správnosti prvostupňového rozhodnutia v inštančnem konaní odvolacím súdem na základe včas podaného riadneho opravného prostriedku za predpokladu, že jeho podanie zákon nevylučuje. Podle ustálenej súdnej praxe se za odňatie možnosti konat před súdem považuje i taký postup, když odvolací súd odmietne odvolanie jak oneskorene podané podle § 218 ods. 1 písm. a/ O.s.p., hoci pro také rozhodnutie nebyli splnené zákonné podmínky (porovnaj rozhodnutie uverejnené v Zbierke rozhodnutí a stanovísk súdů SR pod č. 23, ročník 1994).
Podle dovolacieho súdu v preskúmavanej veci o takýto prípad jde.
Postup súdu při doručovaní písomností určených do vlastných rúk adresáta, který nebyl zastihnutý, je upravený v ustanovení § 47 ods. 2 O.s.p. Podle tohto ustanovenia platí, že když nebyl adresát písomnosti, která se má doručit do vlastných rúk, zastihnutý, hoci se v místě doručení zdržuje, doručovatel ho vhodným způsobem uvědomí, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenú v oznámení. Když zůstane i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na pošte nebo na orgáne obce a adresáta o tem vhodným způsobem uvědomí. Když si adresát zásilku do troch dní od uložení nevyzdvihne, považuje se poslední den této lehoty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvedel.
Úpravou tzv. náhradného doručení v zmysle § 47 ods. 2 O.s.p. zákonodarca sledoval ciel odstránit prípady právnej neistoty způsobenej nepreberaním zásilek adresátem. Pro vznik fikcie doručení zakotvenej v citovanem ustanovení je predpísané súčasné splnenie viacerých podmínek, které jsou stanovené kumulatívne; preto když z nich není splnená co i jen jedna, neuplatní se fikcia doručení v zmysle § 47 ods. 2 O.s.p. Mezi tyto podmínky patrí i skutočnost, že zásilka je doručovaná na adresu, na které se adresát v čase jej doručování zdržuje.
V preskúmavanej veci z obsahu spisu vyplýva, že v čase doručování rozsudku súdu prvního stupňa byl zástupcem žalobců advokát JUDr. P. K.. Právny zástupca žalobců na pojednávaní před súdem prvního stupňa dne 8. novembra 2006 oznámil, že se zmenila jeho adresa na doručování na novú adresu a to B., (zápisnica č.l. 181 spisu). Jak vyplýva z doručenky založenej v spise (č.l. 189), okresný súd přes tomu zásilku, obsahem které byl rozsudok prvostupňového súdu, doručoval na pôvodnú adresu zástupcu žalobců B.. Takže prvostupňový rozsudok nebyl doručovaný na adresu, na které se právny zástupca žalobců v čase doručování zdržiaval, nebyla splnená jedna z podmínek tzv. náhradného doručení v zmysle § 47 ods. 2 O.s.p. Odvolací súd preto nemohol v tomto případě uplatnit fikciu doručení podle vyššie citovaného zákonného ustanovenia. Na tomto závere nemení nic ani skutočnost, že napokon zásilku prevzal splnomocnenec. Navíc, z doručenky není zrejmé, že se jedná o advokátskeho koncipienta nebo iného pracovníka, který boli u advokáta žalobců v čase doručování pracovne činný a advokát ich poveril prijímaním zásilek (§ 48 ods. 5 O.s.p.). Odvolací súd dospel teda k nesprávnemu záveru, že v danej veci účinky doručení rozsudku okresného súdu nastali 2. januára 2007 a následne, že žalobcovia podali odvolanie oneskorene (účinky by nastali až doručením rozsudku zástupcovi žalobcu na jeho správnu adresu).
Dovolatelia preto opodstatnene namietajú, že im postupem odvolacieho súdu byla odňatá možnost před súdem konat (§ 237 písm. f/ O.s.p.). Uvedená procesná vada zakladá vždy prípustnost dovolania a zároveň je i důvodem, pro který dovolací súd musí napadnuté rozhodnutie zrušit.
Se zreteľem na to Najvyšší súd Slovenskej republiky dovolaním napadnuté uznesenie odvolacieho súdu zrušil a vec mu vrátil na Další konanie (§ 243b ods. 3 O.s.p.).
V novem rozhodnutí rozhodne súd znova o trovách pôvodného konania a též o trovách dovolacieho konania (§ 243d ods. 1 O.s.p.).
Hlasovalo: 1944