Neroznášejí jen listy, ale i úsměv a dobrou náladu – Pravda.sk

Doručuje dopisy od roku 1996. Říká, že poštárka by měla mít dobrý vztah k lidem. „Kdyby potkávali ofučanú a uhundranú Poštárka, hned by měli po náladě,“ zdůvodní usměvavá a sdílná Anna Števulová, kterou zaměstnává Slovenská pošta. Každý den musí obejít 19 paneláků a doručit poštu do 1 030 domácností. Pěšky projde zhruba 5 kilometrů.

5.10 h Chvíli po páté vychází slunce a spolu s ním vstává i Anka. Bývá ve vesničce neDaleko Liptovského Mikuláše, kde má malé hospodářství, a tak nejprve nakrmí zvířata. Když je dvůr na pořádku, vrátí se do domu, umyje se, připraví kávu a snídani, manželovi svačinu do práce. Po snídani odcházejí na kolech do svých zaměstnání.

6.15 h Cesta jí trvá asi deset minut. Adresátů stovek listů hledá na mikulášském sídlišti Podbreziny, kde je i sídlo Pošty 4 Liptovský Mikuláš. Tam se převlékne do stejnokroje, obléká si ji už sedmnáctý rok. Přestože vystudovala obchodní školu, práci prodavačky vyměnila za pošťácké řemeslo. „Jednou jsme se s kolegyní povídali o tem, že bych mohla zkusit dělat doručovatelka. I muž mě podpořil. A od té doby jsem pořád tady, „usmívá se. Nedostala však hned „svůj rajón“. Čekala na něj 12 let. Nejprve dělala administrátorku poštovních doručovatelů. „Mým úkolem bylo zastupovat poštárka, které jsou buď na péenke, dovolené, nebo z nějakého jiného důvodu nemohou jít do terénu. Dělala jsem to 12 let, zastupovala jsem i ve dvou vesnicích okoličnatý a Stosic, i na celém sídlišti Podbreziny nebo ve městě. Po tolika letech jsem si už přála jeden stálý rajón, „vzpomíná. Před pěti lety se její přání splnilo.

7.30 h Pokud si někdo myslí, že poštárka přijdou do práce a čeká je tam roztříděná připravena pošta, kterou stačí sebrat a roznést adresátem , mýlí se. Než vyrazí do terénu musí si tisíce obálek, pohlednic, novin, Inkasní lístků nejprve roztřídit. Dělají to v místnosti, kterou volají třídička. Ženy pracují jako mravence, mají systém, vůbec si nepřekáží, každá ví, Čo má udělat. Nejdříve zásilky roztřídí podle rajónů a pak si každá vezme „svou poštu“ a dále třídí podle bytovek a vchodů. I když v době sociálních sítí a mailů ubylo osobní korespondence, úřední je stále dost a přibylo i doručování letáků.

8.00 h „Jaký máme mezičas?“ ptá se kolegyně Želka. Dobrý! Mezitím se otevírá i pobočka a přicházejí první klienti. Vybírají si zásilky, posílají dopisy, někteří si přijdou po důchod. Anka Števulová zapisuje do počítače zásilky i důchody, které je třeba doručit. „Když se vrátíme, tak se to musí všechno vyúčtovat,“ vysvětluje. Na některých obálkách je nesprávné uveden nebo neznámý adresát. Ty značena a vrátí se zpět is uvedeným důvodem.

8.30 h Vedoucí pošty Zuzana Achafanová mezitím vysvětluje, že pobočka má pět rajónů. „Čtyři jsou pěší, jeden motorizovaný. Auto vozí poštu na vzdálenější místa. Je to velká výhoda, že ho máme. Odveze tašky i ostatním doručovatelka, aby toho nemuseli tolik nosit, a nechá je na odkládacích místech, kde si je pak najdou, „říká.

O chvíli vyrážíme i my do terénu. Čeká nás pěší obchůzka. Je polovina prázdnin, horký přelem měsíců červenec a srpen. Anka Števulová balí poštu do kufříku na kolečkách. Jsou dny, kdy je zásilek ještě mnohem více, zejména když se doručují městské noviny nebo letáky. Tehdy je vozík mnohem těžší, že by se s ním nadělal i mocnější chlap.

9:00 „Máme něco?“ nebo „Nemám nic?“ To jsou nejčastější otázky, které poslouchá poštárka hned po tem, Čo se pozdraví s obyvateli sídliště. Za ty roky se už znají a někteří počkají, až přijde, až pak jdou do města. Nabídnou jí vodu, v zimě zase připraví teplý či. Pohostinná je i důchodkyně Ludmila, která Poštárka pozve do bytu, aby se na chvíli popovídali. Poštárka zná mnoho příběhů, zážitků i lidských trápení. No ne všichni jsou přívětiví. „Lidé jsou různí. Někteří otevírají nazlobeni, s výčitkou, že jejich budím po noční. Ale já jim za dveře nevidím, nevím, že spí, „dodává.

Anka Števulová je sídlištní poštárka a protože doručovala poštu iv vesnicích, zná rozdíl. Na vesnici sice pošťák projde více kilometrů, ale na sídlišti je zase mnohem víc pošty a adresátů. „V jedné obci jsem měla 82-letou paní, která už nezvládala chodit a žila sama. Tak jsem jí kromě pošty přinesla domů i nákup, „vzpomíná.

9:30 Ve výškových 11-patrových panelácích je jen v jednem vchodu 48 schránek. A někdy i sto zásilek, které je třeba do nich vhodit. Anka vypráví, jak před 17 lety začínala. Bylo to na Mikuláše, 6. prosince. „Říkali mi, že pokud vydržím Vánoce, tak už tu zůstanu. To si pamatuji dodnes. Když jsem šla poprvé sama na rajón a viděla to množství pošty, tak jsem se obávala, že skončím až večer. Ale zvládla jsem to dřív, už o půl třetí jsem měla poštu rozneseno, „vzpomíná na své začátky.

10.00 h Dnes už ona zaučuje brigádnických. Nestačí sledovat, jakou rychlostí rozdělí poštu do schránek. Jména a rozmístění schránek má v paměti, občas hledá jmenovku očima, ale pouze tehdy, pokud ve vchodu přibude nový nájemník. Tím, Čo mají doporučený dopis, zazvoní a pokud jsou doma, vynese zásilku až ke dveřím bytu. Ještěže jsou v „jejím“ panelácích všechny výtahy funkční. Jedna paní zkusí štěstí a koupí si od poštárka i dva losy. Tím, Čo nejsou doma, vypíše doručovatelka oznámení o uložení zásilky, které si najdou ve schránce.

„Když byly staré klasické schránky, vždy tam bylo i číslo bytu, tak jsem si spočítala, na které patro třeba dopis doručit. Jenže teď jsou nové schránky, musím se vždy zeptat na patro, abych neblúdila. Ale mám i takovou činžovní dům, kde jsou jména a patra pěkně uvedeny ve výtahu. Těch musím pochválit, „zasměje se. Porovnává vchody v minulosti a nyní. „Hodně vchodů se změnilo. Kdysi byly rozbité, člověk tam šel s obavami. Teď už cítit, že většina bytů je odkoupených, i vchody vynovili, opravili, „říká.

10.15 h Venku cítit, že je další z horkých dní. Extrémně horkých. „Je to náročnější v tomto teple. Zejména kolem oběda. U některých bytovkách se dá projít i přes stín, ale při jjiných stále peče, „říká poštárka. Ještěže má její stejnokroj i letní variantu. Je to žluté tričko s krátkými rukávy as logem České pošty a modré tříčtvrteční kalhoty.

Z doručovatelka se těší i malé děti, většinu z nich zná jménem. Přimluví se nejprve dvouletému Petříkovi, kterému pochválí nové kolo, později uslzenýma děvčátku, které přes noc potrápili tisknoucí se zoubky. Máma roční Vivien říká, že poštárka je dnes první člověk, na kterého se holčička konečně usmálo.

11.35 h Zbývají nám ještě poslední dvě bytovky. Kdysi v této oblasti bývala i Anna Števulová, dokud si s manželem nekoupili dům v sousední Beňadiková. Zatímco se však dostane domů, čeká ji ještě robota v pobočce. „Listy, Čo jsem nebyl, protože adresáti nebyli doma, musím zpět vyúčtovat přes počítač. Dám je do přihrádky, aby si je odpoledne mohli lidé vyzvednout. To, Čo jsem rAno převzala včetně důchodů, odpoledne vyúčtovat a pouzatváram. Čím více doručím na pochůzce, tím méně roboty mám pak v pobočce, „vysvětluje.

14.00 h Kromě pitného režimu, který je při pohybu v horkém běhemí velmi důležitý, je čas i na oběd. Postupně se blíží závěrečná, když se už Anna může převléknout, nakoupit, sednout na kolo a přesunout se domů. Venku je stále teplejší. Jaké běhemí je takové akorát, aby se Poštárka dobře dělalo? „Když je pod mrakem je nejideálnější. Chlad mi až tak nevadí. Horší je když prší. A nejhorší je, když fouká a sněží. Chumelica. Když je sníh mokrý, těžký, venku je plískanice, tehdy se těžko manévruje s vozíkem, „říká.

15:00 Z jedné roboty jde do druhé. Doma u Števuľovců je vzorně uklizeno, ale kolem domu je stále mnoho roboty, zejména nyní, když dodělávají chodníky ve dvoře. A za domem je 30-arů pozemek, kde Anna pěstuje květiny, ale především domácí zeleninu, takže má Čo dělat iv zahradě. Postupně domů přicházejí z práce i 24-letý syn a manžel. 22-letá dcera pracuje v zahraničí.

17:00 U domu chovají slepice, prasátko, ve stínu je schovaná kočička, kterou kdysi někdo vyhodil, a tak si ji adoptovali. Hospodyně jí přinese mléko, nakrmí i ostatní zvířata. Vaří a vedle toho ještě žehlí.

20.00 h Večer si sedá k televizoru, při kterém obvykle usne. Takový byl poslední pracovní den Anny v týdnu, po kterém přijde čas na zasloužený odpočinek. Po víkendu ji čeká ještě týdenní dovolená.

© AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA