Na Slovensku platí veškeré náklady spojené s vrácením zboží v e-shopu spotřebitel. To je podle všeho proti nařízení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES [1] , která upravuje ochranu spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.
Článek 6 odst.. 1 Směrnice 97/7/ES:
případě jakékoli smlouvy na dálku má spotřebitel k dispozici lhůta alespoň sedmi pracovních dnů, během nichž může odstoupit od smlouvy bez sankcí a bez udání důvodu. Jediné náklady, které mohou spotřebiteli vzniknout v souvislosti s uplatněním práva odstoupit od smlouvy, jsou přímé náklady spojené s vrácením zboží.
Z tohoto odstavce vychází, že zákazník musí odeslat do e-shopu zakoupené zboží na vlastní náklady. Není zde zmínka o poštovném . Druhý odstavec říká, že při odstoupení od smlouvy musí e-shop spotřebiteli nahradit všechny částky zaplacené spotřebitelem aniž spotřebiteli vznikly jakékoli výdaje. Zase není zmíněno, zda je včetně poštovného …
Článek 6 odst.. 2 Směrnice 97/7/ES:
V případě právo odstoupit od smlouvy uplatněné spotřebitelem v souladu s tímto článkem, je dodavatel povinen nahradit částky zaplacené spotřebitelem aniž spotřebiteli vznikly jakékoli výdaje. Jediné výdaje, které mohou spotřebiteli vzniknout v souvislosti s uplatněním práva odstoupit od smlouvy, jsou přímé náklady spojené s vrácením zboží. Taková náhrada musí být provedena bez zbytečného odkladu, maximálně však do třiceti dnů.
Až na podnět německého sdružení na ochranu spotřebitelů Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen , které upozornilo na nekalé praktiky zásilkové firmy Heinrich Heine. Tato firma měla v obchodních podmínky, že zákazník při zakoupení zboží zaplatí paušální poplatek € 4,95, který je nevratný ani po uplatnění práva na vrácení zboží. Evropský soud vynesl následující verdikt [2] (pdf). Píše se v něm, že směrnice 97/7/ES musí být nadřazeny nad zákony jednotlivých zemí, které by umožnily majitelům e-shopů nebo zásilkovým službám požadovat od zákazníků, kteří vracejí zboží ve stanovené lhůtě, úhradu nákladů na dopravu směrem k zákazníkovi.
Směrnice brání vnitrostátní právní úpravě, která dodavateli umožňuje, aby na základě smlouvy uzavřené na dálku uložil spotřebiteli povinnost nést náklady na zaslání zboží v případě, že uplatní své právo na odstoupení od smlouvy.
… směrnice brání vnitrostátní právní úpravě, která dodavateli umožňuje, aby na základě smlouvy uzavřené na dálku uložil spotřebiteli povinnost nést náklady na zaslání zboží v případě, že uplatní své právo na odstoupení od smlouvy.
Jasným účelem ustanovení směrnice týkajících se právních důsledků odstoupení od smlouvy je neodrazovat spotřebitele od uplatnění svého práva na odstoupení od smlouvy. Tomuto účelu by tedy odporoval takový výklad těchto ustanovení, který členským státům umožňuje, aby náklady na zaslání zboží byly v případě odstoupení od smlouvy uložené spotřebiteli. Navíc uložení povinnosti spotřebiteli snášet kromě přímých nákladů spojených s vrácením zboží i náklady na zaslání by mohlo zpochybnit rovnoměrné rozdělení rizik mezi stranami smlouvy uzavřené na dálku tím, že spotřebitel by musel nést všechny náklady spojené s přepravou zboží.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora se nevztahuje jen na zmíněný německý případ, ale i na ostatní členské státy Evropské une.
Tagy: