BRATISLAVA 15. dubna – Před sto lety, 15. dubna 1912, zmizela ve vodách severního Atlantiku jedna z nejznámějších lodí v dějinách lidstva.
Titanic, který na své první plavbě vezl z Evropy do New Yorku přes 2 200 lidí, se stal místem posledního odpočinku více než dvou třetin z nich. Loď, kterou v době jejího postavení někteří označovali za nepotopitelnou, neustále inspiruje.
Její název se stal synonymem fiasko a přirovnání „šel ke dnu jako Titanic“ znají nejen dospělí, ale i děti na celém světě.
Video: Rekonstrukce potopení Titanicu
Námět pro filmy, knihy i básně
Příběh Titanicu vyprávěli umělci v knihách, básních i filmech z těch nejrůznějších úhlů pohledu. Zřejmě nejznámějším filmovým zpracováním je katastrofická romantické drama Titanic (1997) režiséra a scenáristy Jamese Camerona.
Film, který v roce 1998 získal jedenáct Oscarů, včetně trofeje pro nejlepší film, se přitem jen před pár dny vrátil na plátna kin ve formátu 3D. Opětovné uvedení úspěšné snímky si Cameron naplánoval právě k 100. výročí nešťastné první plavby legendárního zaoceánského parníku.
Tragédie, která stála život více než 1500 lidí, dodnes vyvolává otázky mezi laiky i odborníky.
Odpovědnost za nehodu připisují konstrukčním chybám, sérii nesprávných rozhodnutí posádky před i po srážce s ledovcem, ale nejnovější i Měsíci. Zima v roce 1912 totiž byla svědkem výjimečného astronomického úkazu, který způsobil neobvyklé zvýšení hladiny moře na severní polokouli a netradiční proudění vod.
Čtvrtého ledna se Měsíc přiblížil k povrchu Země na nejmenší vzdálenost za uplynulých 1400 let. Stalo se tak jen den po tem, jak se modrá planeta ocitla v takzvaném perihéliu, tedy v nejbližší pozici k Slunci v daném roce. Tyto unikátní podmínky umožnily velkým ledovcem uvolnit se z mělkých vod v okolí severovýchodního kanadského pobřeží. Masy ledu nabraly směr jih a měli zároveň dostatek času přesunout se do tras, kudy se zvyknou plavit lodě.
Potopení Titaniku je nejznámější, ale ne největší námořní tragédií v dějinách lidstva. Přispělo k tomu nadšení provázející první plavbu dlouho největší zaoceánské lodi, různé teorie a nejasnosti o důvodech a okolnostech jejího potopení i rozčarování v souvislosti s množstvím zbytečně vyhaslých životů.
Nejvíce lidí – kolem 9500 si vyžádalo potopení německé lodi Wilhelm Gustloff sovětskou ponorkou v lednu 1945. Nejrozsáhlejší civilní námořní katastrofou je potopení filipínského trajektu Dona Paz, které si v prosinci 1987 vyžádalo 4 386 životů.
Video: Nejnovější studie, jak se potopil Titanic
Loď postavili v Belfastu
Titanic postavili v Belfastu na objednávku společnosti White Star Line jako odpověď na konkurenční parníky Lusitania a Mauretania společnosti Cunard Line. Se stavbou v loděnicích Harland & Wolff začali 31. března 1909, trup na vodu spustili 31. května 1911, no další práce trvaly téměř další rok a dokončili jejich 31. března 1912.
Prvního dubna začali se zaťažkávacími zkouškami, 2. dubna se loď vydala na zkušební plavbu a krátce po půlnoci 3. dubna 1912 Titanic dorazil do Southamptonu. Poslední inspekci provedl 10. dubna sám konstruktér lodi Thomas Andrews.
Titanic byl dlouhý 269 metrů a 28,2 metru široký. Stejně jako další lodě třídy Olympic, měl i Titanic jedenáct palub, z nichž osm bylo určených pro pasažéry.
Na pohon lodních šroubů, pomocných agregátů a dodávku energie měl 29 parních kotlů v šesti kotelnách. Kouř z kotlů proudil do tří 19 metrů vysokých komínů, čtvrtý – falešný, komín sloužil jako hlavní vývod ventilace a také jako kuchyňský komín.
Maximální rychlost Titanicu konstruktéři odhadovali na 24 uzlů (44 km / h), tu však nikdy nedosáhl. Trup lodi byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na 16 vodotěsných komor, které však nebyly vodotěsně napojeny na paluby, a dno bylo zdvojené.
To mělo zvýšit bezpečnost lodě, kterou někteří dokonce označovali za „nepotopitelnou“ a na hladině se měla udržet i po zaplavení čtyř komor současně.
Přestože od tragédie až do současnosti se v souvislosti s Titanicem velmi často skloňuje právě přívlastek „nepotopitelný“, konstruktéři ani společnost White Star Line to o své lodi nikdy netvrdili.
Video: Archivní záběry z Belfastu krátce po dokončení Titanicu
Na lodi venčili psy a hráli squash
Pasažéry největší a nejluxusnější lodi té doby čekali na palubě špičkové technologie, prvotřídní vybavení a služby.
Cestující měli k dispozici palubní telefon, knihovnu, holičství, tři elektrické výtahy v první třídě a jeden v druhé třídě, elektrické osvětlení.
První třída mohla využít například i bazén, tělocvičnu, squashové hřiště, turecké lázně, zda služby jedné ze dvou rádiových stanic, která odesílala a přijímala osobní zprávy.
Na lodi byl také prostor pro venčení psů, fotolaboratoř , nemocnice s operační sálem, chlazený skladový prostor pro řezané květiny nebo ubytovací prostory pro služebnictvo první třídy. Vybavení a celkový komfort cestujících se samozřejmě lišil podle tříd.
Luxusní zaoceánský parník pod velením kapitána Edwarda J. Smithe vydal na svou první plavbu 10. dubna 1912 z anglického Southamptonu. Před tím, než vyrazil na plavbu přes oceán do New Yorku, se ale ještě zastavil ve francouzském Cherbourgu a irském Queenstownu.
Na palubě bylo 2 224 osob, z toho 1 316 cestujících (805 mužů, 402 žen a 109 dětí) a 908 členů posádky. Tyto údaje se však v závislosti na zdroji liší. Plná přepravní kapacita parníku byla přitem 3 547 osob.
Zlý začátek, špatný konec
Ještě v přístavu v Southamptonu se přitem Titanic setkal s prvními problémy, když se téměř srazil s parníkem New York ukotveným neDaleko jeho plavební trasy.
Když totiž Titanic procházel kolem, silný sací efekt způsobený jeho pohonem, přetrhl kotvící lano New Yorku a ten se začal nebezpečně přibližovat.
Lodě se nakonec minuli ve vzdálenosti jen několika desítek metrů, ale New York se následně, i když bez větších škod, opřel o Oceanic.
Podvečer Titanic doplul do francouzského Cherbourgu a 11. dubna se zastavil ještě v irském Queenstownu, odkud půlhodinu po poledni vyplul do New Yorku.
Video: Archivní záběry Titanicu v Southamptonu
Plavba byla klidná
V následujících dnech byla plavba klidná, i když z dalších lodí průběžně přicházeli zprávy o ledových polích před nimi. První zprávy byly z parníku Touraine, 14. dubna následovaly informace z lodi Carona, parníku Noordam, parníku Baltic a parníku Amerika, který se na své plavbě setkal s dvěma velkými ledovci.
Velení Titanicu tak mělo o nebezpečí dostatek informací, ale nezacházeli s nimi, jak bylo potřebné, přesto, že naznačovaly, že se ledovce pohybují jižněji, než obvykle.
Před desátou večer dostali důstojníci na Titaniku další varování o blízkosti ledových polí, přičemž posádky parníků Mesaba a později i Rappahannock hovořili o „ledových horách „, mezi kterými proplouvali.
Když se však radista Cyril Evans z parníku Californian snažil o 23:30 varovat Titanic před ledovci, radista Titaniku ho přerušil, protože právě přijímal zprávy pro pasažéry. Californian raději v ledovém poli zastavil a Evans šel o 23:35 unavený spát.
Titanic se tak navzdory mnoha varováním stále plavil rychlostí 21 až 22 uzlů přímo k ledovcům a hlídka v pozorovacím koši na předním stožáru navíc neměla Dalekohledy . Pár minut po varování však zpozorovala před lodí opar, který naznačoval blízkost ledovce a ještě více snížil viditelnost.
O 23:39 rozeznal Frederick Fleet ledovou masu před nimi a třemi údery zvonu signalizoval „Předmět před lodí“. Na můstek zároveň nahlásil, že přímo před nimi je ledovec. Na zvonění zareagoval i 1. důstojník Murdoch, který přikázal strojovně, aby zastavily a kormidelníkovi zavelel „Zcela vpravo“, následně vydal strojovně povel „Plný zpětný chod“ a ke kormidlu „Úplně doleva“.
Obrovská hmotnost a vysoká rychlost Titanicu však spolu s pozdním pozorování nebezpečí a ne zcela správnými rozkazy 1. důstojníka způsobily, že loď se jen velmi pomalu začala odklánět a ledovci se nestihla vyhnout. Titanic do něj narazil pravým bokem.
Video: Prohlídka potopeného Titanicu
„Z výzkumu vraku vyplynulo, že příčinou potopení nebyla jedna kontinuální trhlina, ale řadu úzkých prasklin a dírek , které měly většinou velikost lidského prstu. Jejich celková plocha nepřesahovala ani čtyři čtvereční metry, „poznamenal historik Tomáš Klüber, který pracuje v Ústavu paměti národa a specializuje se na dějiny 20. století.
Tato přerušovaná štěrbina se však táhla 90 metrů těsně nad dvojitým dnem Titanicu, voda proto začala vnikat až do pěti předních vodotěsných oddělení. Podle Klubertových slů pozdější pokusy prokázaly, že kolizi nebylo možné odvrátit.
„Titanic se čistě teoreticky mohl zachránit pouze tehdy, pokud by do ledovce narazil čelně. Nelze však vyloučit, že při přímém nárazu by ledovec sklouzl podél trupu a způsobil ještě větší škody, „konstatoval Klüber.
Loď se potápěla hodinu a půl
Po nárazu se přední komory postupně naplňovali vodou a začali loď zatěžovat, přičemž při postupném ponořováním se voda začala přelévat do dalších komor.
Prohlídka lodi odhalila vážné poškození a šéfkonstruktér Andrews odhadoval, že lodi zůstává do potopení hodina až hodina a půl.
Kolem půlnoci, zhruba 20 minut po srážce, už voda pronikala do kajut v třetí třídě. Kapitán s Andrews však z obavy před panikou, kterou podle nich mohl způsobit nedostatek záchranných člunů, o nehodě neinformovali dostatečně důrazně.
Pasažérům i posádce však rozdali záchranné vesty, které ale lidem v chladném běhemí a ledové vodě severního Atlantiku nebyly příliš platné, protože ani najtrénovanejší jedinci by v ní nepřežili déle než 20 minut. S nakládáním cestující do záchranných člunů začaly 25 minut po půlnoci – podle tradičního zvyku „nejprve ženy a děti“.
I když počet záchranných člunů na Titanicu splňoval platné předpisy Board of Trade, nebylo jich dost pro všechny.
Dvacet člunů mohlo totiž odnést jen 1178 lidí. Navíc jejich důstojníci spouštěli na vodu nenaplněné – první člun pro 65 lidí odešel s 28 cestujícími, v jiném člunu sedělo dokonce jen 12 lidí. Naop když, na člunu číslo 11 bylo až 70 cestujících.
Spouštění člunů se však neobešlo bez komplikací, což souviselo i s faktem, že posádka na takovou situaci nebyla vůbec připravena. Některé čluny se dokonce ani nepodařilo spustit na hladinu.
Video: Analýza potopení Titanicu
„Neznámá loď“ je záhadou
Mezitím už radistou vysílaly signál CQD (Come Quickly Danger – Přijďte rychle nebezpečí), které zachytily několik lodě, i nový signál SOS, který zachytil radista na parníku Carpathia. Upozorňuje tedy kapitána a ten okamžitě vyrazil na pomoc.
I když byla Carpathia nejbližší lodí, která mohla přijít na pomoc, vzdálenost 93 kilometrů nemohla překonat dříve než za čtyři hodiny. Mnohem blíže – jen 31 kilometrů vzdálený, byl parník Californian, jehož jediný radista šel však krátce před nehodou spát.
Přestože z této lodi pozorovali světlice a viděli stojící neznámou loď, kapitán radiového neprobudil a nepokusil se zjistit, Čo se děje. O potopení Titanicu se tak dozvěděli až o 5:30.
Britská vyšetřovací komise proto později kapitána i důstojníků Californianu obvinila z hrubého pochybení, což kapitán Lord po celý zbytek života odmítal a snažil se očistit své jméno.
Právě „neznámá loď“ je jednou z největších záhad. V době potopení totiž z Titanicu viděli loď, kterou nedokázali identifikovat ani kontaktovat. Loď nereagovala na rádiové vysílání, světlice ani signalizování Morseova lampou. Britská vyšetřovací komise tuto loď ztotožnila s Californianem, ale jeho posádka tvrdila, že mezi nimi a Titanicem byla ještě další loď, což se však nepodařilo dokázat.
Kapitán Smith o 2:05 navštívil radisty, aby jim řekl, že už udělali vše, Čo se dalo, přikázal jim opustit kabinu a pokusit se o záchranu. Totéž zopakoval i důstojníkům a všem členům posádky, se kterými se setkal. Jak se voda přelévala z jedné komory do druhé, začala se záď zvedat z vody a vynořovaly se lodní šrouby.
Postupně se zaplavily i poslední kotelny a loď se ponořila do tmy. Vynořování zádi vytvářelo obrovský tlak na konstrukci, která to nevydržela a zhruba o 2:18 se trup Titanicu prolomil. Přední část začala okamžitě klesat ke dnu, zatímco zadní část lodě se ještě chvíli ve svislé poloze udržela na hladině, ale brzy se začala i ona potápět. Titanic zmizel pod hladinou 15. dubna 1912 o 2:20.
Video: James Cameron ukazuje s banánem, jak se potopil Titanic
Jen dva čluny se vrátili
Po potopení lodi se na místo tragédie hledat živých vrátili jen dva z 20 člunů, které se dříve snažili z obavy před virům dostat od potápějící se lodi Čo nejdál.
První záchranný člun vyzvedl pět lidí, z nichž dva později zemřeli, a druhý zachránil čtyři lidi, z nichž jeden nakonec nepřežil. Carpathia začala trosečníků z Titaniku zachraňovat o 4:10 ao 8:50 vyrazila směrem k New Yorku, kam doplula 18. dubna.
Z více než 2 200 lidí na palubě, si potopení Titanicu vyžádalo asi 1 500 životů. Hlavní příčinou bylo podchlazení v ledové vodě severního Atlantiku.
Kromě posádky, ze které nehodu nepřežilo asi 700 lidí, utrpěla největší ztráty třetí třída, když ze zhruba 710 cestujících přežilo jen 174. Pozdější tvrzení o tem, že jim odepřeli přístup k záchranným člunem, se však nepotvrdily.
Mezi oběťmi byli kapitán, tři důstojníci, konstruktér lodi a jeho osm spolupracovníků, hlavní strojvůdce, všichni strojníci, celý lodní orchestr, telegrafisté , kteří se do poslední chvíle snažili přivolat pomoc, a mnozí další členové posádky. Zahynula také většina z 57 milionářů, kteří Titanicem cestovali, včetně Johna Jacoba Astoria, Benjamina Guggenheima, Idy a Isidoro Strausovců. Potopení přežilo 705 lidí – 333 mužů, 316 žen, 56 dětí a tři psi.
Video: Archivní záběry lodi Carpathiaz 18. dubna 1912
Vrak pod dohledem UNESCO
Senát Spojených států amerických začal hned den poté, Čo do New Yorku dorazila Carpathia, vyšetřování katastrofy. Britská komise se do vlastního vyšetřování pustila 2. května 1912.
Obě strany zjistili, že řada bezpečnostních předpisů bylo zastaralých a nevyhovujících, což vedlo k jejich aktualizaci.
Týkaly se například vylepšení konstrukce vodotěsných komor, záchranných člunů, záchranných vest, evakuačních cvičení, radiokomunikace a tak dále.
Úvahy o hledání vraku Titaniku se začaly množit už pár dní po katastrofě, ale technické možnosti té doby znamenaly, že skutečné pokusy přišly až v druhé polovině 20. století. Vrak nakonec objevila 1. září 1985 americká vědecká expedice.
Od té doby se podařilo ze dna vytáhnout množství předmětů, ale trosky lodi nadále odpočívají na dně Atlantského oceánu. Od 14. dubna bude vrak pod ochranou Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Ta chce mimo jiné zabránit jakémukoliv jeho poškození či „zaručit důstojné zacházení s lidskými pozůstatky“.
Obrazem: Vzpomínkové plavba na počest Titaniku
Po 100 letech trasu kopíruje jiná loď
Při příležitosti 100. výročí potopení Titanicu vyrazila v neděli 8. dubna z přístavu v anglickém městě Southampton na vzpomínkovou plavbu výletní loď MS Balmoral.
Loď opustila southamptonský přístav o dva dny dříve, aby se na místo kolize s ledovcem dostala přesně v momentě uplynutí století.
Součástí plavby jsou různé vzpomínky na potopený parník, včetně dobových kostýmů, původní nabídky jídel či kapely, o které se říká, že na palubě hrála až do jeho potopení.
V ranních hodinách 15. dubna se na hladině nad vrakem plavidla ležícího na dně oceánu bude konat vzpomínková ceremone. Následně se Balmoral vydá do New Yorku, kam se legendární parník nikdy nedopluje.
Informace pocházejí z webových stránek www.britannica.cem / titanic, www.bbc.Čo.uk, www.rmstitanic.net, en . wikipedia.org, www.huffingtonpost.cem a archivu agentury SITA.