Předání zboží při jeho odeslání na místo určení. Černá díra …

Plnění ze smlouvy

V současnosti se stále častěji setkáváme s uzavíráním spotřebitelských smluv za použití prostředků dálkové komunikace. Tento způsob smluvní negociace může mít však mnohé úskalí, které souvisí se samotným plněním z takto uzavřené spotřebitelské smlouvy. Předpokládejme případ kdy došlo k účinnému uzavření spotřebitelské smlouvy na dálku a to prostřednictvím elektronických prostředků komunikace. Tuhle fiktivní situaci obohaťme ještě účastí jednoho synalagmatického prvku a to zaplacením ceny za zboží ve prospěch daného dodavatele předem. Tímto způsobem došlo k uzavření spotřebitelské smlouvy ve smyslu jednoho ze spotřebitelských předpisů, kterým je zákon č. 108/2000 Z. z. o ochraně spotřebitele při podomním prodeji a zásilkovém prodeji (ZoPZP), dále zákona o elektronickém obchodu (Zákon č. 22/2004 Sb. Zákon o elektronickém obchodu ao změně zákona č. 128/2002 Sb. o státní kontrole vnitřního trhu ve věcech ochrany spotřebitele ao změně některých zákonů ve znění zákona č. 284/2002 Sb.) i ve smyslu Občanského zákoníku. Zaplacením ceny za zboží došlo ke splnění povinnosti kupujícího předpokládaném § 588 OZ, kdy kupující je povinen zaplatit prodávajícímu dohodnutou cenu a předmět koupě si převzít.

Čo však v případě pokud k převzetí dojít nemůže?
Okolností nemožnosti převzetí zboží si touto cestou dovolíme upravit výhradně na situaci, kdy je zboží převzato kupujícím prostřednictvím zaslání. Máme tedy situaci, kdy si spotřebitel objednal zboží prostřednictvím internetu, zaplatil za něj a očekává jeho doručení. Ustanovení občanského zákoníku vymezující kupní smlouvu stanoví prodávajícímu povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Jelikož předjímat případ spotřebitelské smlouvy, přistupuje k její realizaci i ustanovení § 13 ZoPZP na základě kterého je prodávající povinen objednávku spotřebitele splnit do 30 dnů od jejího doručení. Jak již bylo výše zmíněné, v daném případě předpokládáme výkon plnění dodavatele prostřednictvím zaslání zboží. Samotné zaslání zboží je pouze způsobem jeho předání kupujícímu. V této souvislosti je však třeba přesto pamatovat na ustanovení § 594 OZ, které uvádí, že: „Pokud má prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinkdyž. Na základě tohoto ustanovení tak dojde ke splnění dodavatelova (dodavatelovy) povinnosti odevzdat kupujícímu předmět koupě již v okamžiku jeho dání k přepravě. Tato teze platí iv případě, že kupující zbožím v daném okamžiku (a celkem logicky) disponovat nemusí. Stačí, že splnění dodavatelova povinnosti odevzdat kupujícímu předmět koupě bylo na základě § 594 OZ učiněno zadost. V tomto případě tak k zachování platnosti smlouvy dojde i poslední třicátý den lhůty pro splnění objednávky ve smyslu § 13 ZoPZP.

Zdánlivě snadno čitelná situace se začíná komplikovat v okamžiku, kdy kupujícímu (spotřebiteli) zboží není doručeno. Lhůta pro splnění objednávky v případě zmíněného typu smlouvy je definována alternativním způsobem. A sice na prvním místě stojí vzájemná dohoda o lhůtě pro splnění objednávky mezi spotřebitelem a dodavatelem, která je však v případě její absence nahrazena již zmiňovanou zákonnou 30 denní lhůtou na splnění
objednávky (§ 13 ZoPZP).

V případě sjednání smluvní nebo existence zákonné lhůty na splnění objednávky je dodavatel vázán jejím dodržením vůči spotřebiteli. V případě jejího
nedodržení se dodavatel dostává do prodlení. Předpokládaný případ synalagmatického závazku, kdy došlo ke splnění povinností kupujícího ve prospěch dodavatele, ale k včasnému splnění povinností dodavatele vůči spotřebiteli nedošlo jen posiluje postavení spotřebitele během trvání stavu prodlení dodavatele, jinak pojmenovaného jako prodlení dlužníka. V takovém případě se vyžaduje dodatečná aplikace občanského zákoníku, kdy se na prodlení dlužníka použijí ustanovení § 517 a násl.

Samotné prodlení dlužníka je definovAno § 517 OZ jako moment, kdy dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní. Zákon v tomto ustanovení také definuje i okamžik nabytí práva na zrušení smlouvy formou odstoupení ze strany věřitele. Toto právo je ale podmíněno udělením dodatečné přiměřené lhůty poskytnuté dlužníkovi, po jejímž marném uplynutí vzniká věřiteli právo od smlouvy odstoupit. Pojem odstoupení je definován § 48 OZ, který stanoví, že „Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto nebo jiném zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinkdyž. „

Jelikož předpokládáme zaplacení ceny za zboží ještě před okamžikem jeho předání dodavatelem, zánikem závazku a tedy i právního titulu na přijetí plnění poskytnutého kupujícím dojde k bezdůvodnému obohacení ze strany dodavatele. Ustanovení § 457 OZ na tento případ pamatuje a stanoví povinnost každého z účastníků vrátit druhému vše, Čo podle neplatné nebo zrušené smlouvy dostaly. Jelikož v daném případě došlo k plnění pouze ze strany spotřebitele, vzniká tato povinnost výhradně dodavateli.

Na tomto místě se však nabízí otázka směřující k času plnění tj. vrácení ceny za zboží. Ve smyslu § 563, který stanoví, že: „Pokud doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Zde však vyvstává otázka, zda čas určený na plnění, (v daném případě vrácení ceny za zboží dodavatelem) není možné analogicky posuzovat podle ustanovení § 12 ZoPZP. Toto ustanovení zohledňující právo spotřebitele na vrácení ceny zaplacené za zboží upravuje povinnost vrátit spotřebiteli cenu zaplacenou za zboží nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne odstoupení od smlouvy. S ohledem na důvod odstoupení od smlouvy uvedený v tomto ustanovení, kterým je zejména právo bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do sedmi pracovních dnů ode dne převzetí zboží nebo od uzavření smlouvy o poskytnutí služby se domníváme, že takové analogické použití v tomto případě není odůvodněno . Proto v daném případě opět aplikujeme ustanovení občanského zákoníku § 563, podle kterého má dlužník splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Tady už nastupují účinky prodlení dlužníka s plněním peněžitého závazku, kdy věřiteli patří vedle plnění samotném (jistina) i právo požadovat od dlužníka úroky z prodlení (§ 517 odst.. 2 OZ).

Černá díra práv spotřebitele?

V zmíněné rozpravě jsme se věnovali nedodržení objednávky ve smyslu § 13 odst.. 1 ZoPZP. Čo ale v případě, že došlo k odeslání zboží, ale nedošlo k jeho doručení?

Předpokládejme případ, kdy si dodavatel plnohodnotně plní své povinnosti vůči spotřebiteli, a to tak že zboží skutečně má a dá ho v čase určeném pro splnění objednávky k odeslání. Spotřebitel navzdory tomuto smluvně předpokládanému postupu zboží nedostane tj. není mu zboží doručeno. Po uplynutí lhůty pro splnění objednávky kontaktuje dodavatele ohledně vyrozumění o stavu objednávky. Toto oznámení je podstatné z hlediska seznámení spotřebitele s tím, zda zboží nebylo daný již zmíněný třicátý den
běhu lhůty ke splnění objednávky pro přepravu a zda tedy zboží není v procesu zasílání. Předpokládejme tedy, že dodavatel vyrozumí spotřebitele o skutečnosti, že zboží dal řádně a včas na přepravu, což je schopen prokázat podacím lístkem. Navzdory přesvědčení o řádném a včasném splnění povinností ze strany dodavatele se zcela zjevně jedná o klamný dojem.

V případě dání zboží k přepravě, by byla podmínka stanovená § 594 OZ (§ 594 OZ „Pokud má prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinkdyž. „) splněna plnohodnotně, avšak pouze v případě, že by zásilka dorazila na místo určení. Je otázkou, Čo je možné chápat pod doražen zásilky na místo určení, ale domníváme se, že nejvhodnější v zájmu obou smluvních stran bude chápat to v zobrazí nejvíce restriktivní smyslu a sice jako „možnost zásilku převzít“. V případě zaslání poštou je to okamžik vhození Oznámení o uložení zásilky do schránky jejího adresáta. V daném případě kdy k oznámení u uložení zásilky ani nedošlo, nebyla splněna ani podmínka § 594 OZ. Odpovědí na otázku proč k tomu nedošlo je posouzení celého plnění závazku ze strany dodavatele.

Spotřebitel uzavřel s dodavatelem spotřebitelskou smlouvu o koupi zboží. Této smlouvě odpovídá povinnost dodavatele zboží odevzdat a kupujícímu povinnost zboží převzít a zaplatit za něj dohodnutou cenu. Zákulisním prvkem realizace této kupní smlouvy je ale prvek současně přistupující k jejímu splnění, kterým je smlouva o přepravě věci (Ustanovení § 610 a násl. Zákona č. 513/1991 Sb. (Dále jen Obz.)). Podle ustanovení o smlouvě o přepravě věci se touto smlouvou dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Zákon způsob provedení přepravy definuje v ustanovení § 617 ObZ., Tak že povinností dopravce je provést přepravu do místa určení s odbornou péčí ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu. -Li dopravci znám příjemce zásilky, je povinen mu zásilku doručit, nebo má-li podle smlouvy příjemce zásilku v místě určení vyzvednout, oznámit mu ukončení přepravy. Tento smluvní prvek v podobě zmiňované smlouvy o přepravě věci je však smluvním vztahům mezi dodavatelem zboží a dopravcem pověřeným na přepraveny věci určené spotřebiteli. Nejde však o právní vztah, ze kterého by byl zavázán spotřebitel, avšak o právní vztah mezi dvěma samostatnými osobami, ze kterého splnění je spotřebitel oprávněn. Toto oprávnění je právě výsledkem realizace spotřebitelské smlouvy o koupi
zboží.

Jak již bylo výše zmíněno, právní vztah splnění spotřebitelské kupní zmluvydodavatelem je splněn v případě dání zboží k přepravě ve smyslu § 594 OZ. Avšak samotný předpoklad včasného a řádného splnění této smlouvy je naplněn až splněním parciálního smluvního článku-smlouvy o přepravě věci. Samotné dání k přepravě jako splnění závazku stanovené Občanským zákoníkem nabývá účinky splnění závazku až za předpokladu, že zaslání bylo ve smyslu smlouvy o přepravě věci provedené úspěšně. S ohledem na povahu dané věci je vhodné úspěšným ukončením přepravy věci považovat minimálně okamžik účinného oznámení o doručení zásilky. V opačném případě adresát, (v daném případě spotřebitel) nedisponuje ani jen věděním o tem, že se daná přeprava vůbec uskutečnila.

Právě účast tohoto parciálního prvku v procesu realizace spotřebitelské smlouvy, kterým je uzavření smlouvy o přepravě věci vyvolává účinky výhradně mezi zasílatelem (dodavatelem) a dopravcem. A tedy v případě nesplnění smlouvy o přepravě věci, v daném případě nesplněním ustanovení § 617 ObZ., Nastávají účinky prodlení dlužníka (dopravce) vyplývající z nesplnění smlouvy o přepravě věci. Tato skutečnost má tak i účinky vůči splnění spotřebitelské kupní smlouvy uzavřené elektronickými prostředky. Odpovědí na otázku prokázání příčinné souvislosti mezi doručením zboží a nemožností zboží převzít, v případě neúspěšného průběhu přepravy věci je ustanovení § 614 OZ odst.. 1, které stanoví, že: „Pokud je prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při dodání. Jelikož v daném případě k dodání věci objektivně nedošlo, neměl spotřebitel ani povinnost věc převzít, čímž nejenže nedošlo k prodlení spotřebitele, ale nedošlo ani ke splnění spotřebitelské kupní smlouvy ze strany dodavatele.

Tyto skutečnosti mají na spotřebitelský právní vztah stejné účinky, jako kdyby objednávka nebyla vůbec splněna. Spotřebiteli tak vzniká právo ve smyslu § 13 ZoPZP, podle kterého má dodavatel pokud nebylo dohodnuto jin když, povinen splnit objednávku do 30 dnů od jejího doručení. Po uplynutí tohoto okamžiku vznikají spotřebiteli práva vyplývající z prodlení dlužníka s právem od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení ceny zaplacené za zboží jako následek neplnění spotřebitelské kupní smlouvy.

Autor: JUDr. Filip Petrinec