Referendum, které se konalo i nekonalo
O několika otázkách se nehlasovalo – kvůli poště
29.11.2012 / Blogy / Roman kanálu [15]
|
Velikost textu článku |
||
V neděli 25. listopadu 2012 se ve Švýcarsku konalo referendum. Na tem není nic zvláštního, nebot referendum se koná několikrát ročně, v Ženevě už počtvrté tento podzim a hlasuje se vždy v neděli od 10. do 12. hodiny. Tentokrát bylo referendum zvláštní tím, že účast 26,9% v Ženevě byla nejnižší za posledních 100 let a že se referendum konalo i nekonalo.
Jediná otázka federálního referenda [24] zněla: Uznáváte revizi ze dne 16. března 2012 federálního zákona o epizootických? Povinné očkování zvířat proti zvířecím epidemiím bylo kontroverzní a novela o lepší koordinaci očkování byla okamžitě napadena referendem. Podpisová kampaň byla úspěšná a datum referenda byl stanoven na neděli 25. listopadu. Referend výbor novému zákonu vyčítal, že se již nebudou brát v úvahu potřeby konkrétních chovatelů, ale že očkování bude povinné, což je dobré jen pro výrobce vakcín. Federální veterinární úřad a Unie švýcarských sedláků prý zbytečně nahnali lidem strach a ti že rozhodli, aniž vlastně chápali, o čem přesně hlasují. Prý boj proti povinnému očkování bude pokračovat, hlavně kontrolou nových vakcín. Připomínají selhání z 2008, když vakcíny proti nemoci modrých jazyků nebyly dostatečně kontrolovány. Referendum bylo přijato 68.3% většinou lidu a většinou kantonů, protože proti byli jen kanton Uri a polokantón Appenzell – Innenrhoden a to 57.7 a 55.4% hlasů. Konzervativní kantony, jako Schwytz a polokantón Obwald referendum schválili jen velmi těsně s 50.3 a 50.8% hlasů. Zato v kantonu Ženeva hlasovalo ve prospěch nového zákona 86.7% av kantonu Vaud 88.5% voličů. I tradiční zemědělské kantony jako Luzern a St. Gall nový zákon schválili. Agrární strana UDC vyzývá federální orgány, aby nové kompetence využívali zodpovědně ve prospěch lidí a zvířat. UDC deklaruje, že bude i nadále bojovat za svobodu a individuální zodpovědnost lidí a proti vlivu státu na soukromou sféru.
Všechny politické strany doporučovali hlasovat za obě otázky, kromě liberálů, radikálů a křesťanských demokratů, kteří doporučovali hlasovat proti novele zákona o nájemnících.
V kantonu Ženeva se také hlasovalo o novém zákoně o urovnávacej komisi pro spory nájemníky s majiteli bytů. Po starém, pokud se nájemník nedostavil na jednání, tak se toto dokončeno kontumačně jakoby spor nebyl ani začal. Obvykle se nájemníci odvolávají proti zvýšení nájemného nebo proti výpovědi z bytu. Po novém komise bude muset rozhodnout iv nepřítomnosti nájemníka, bez ohledu na to, zda ho bude reprezentovat advokát, nebo zda se bude rozhodovat jen z písemných podkladů bez možnosti klást upřesňující otázky. Všechny strany byly za tuto změnu, s výjimkou radikálů, liberálů a křesťanských demokratů, kteří jsou největšími vlastníky nemovitostí. Tato existující anomálie jim dávala možnost některé spory ukončit bez rozhodnutí komise, nebot nájemníkovi mezitím vypršela lhůta na nové řízení. Tvrdili, že ve skutečnosti jim jde o právní čjistotu, nebot anomálii v procedurách občanského řízení měla shora odstranit Konfederace. Změna byla schválena většinou 72% hlasů.
Obsah bilboardů není regulován žádným zákonem a tak je možné upoutávat pozornost na nový návrh zákona, o kterém se ještě nehlasuje, jako to dělají Zelení na plakátu vpravo: Zelení se bijí za politická práva pro cizince na kantonální úrovni. Ano lepšímu zastoupení nájemníků před soudem. I zavádějící plakáty jsou možné, jako právě ten uprostřed: Na předjetí zlomu, NE uzmierovaciemu řízení bez přítomnosti nájemníka. O nás bez nás – to zní sprofanovane a spíše negativně, ale v tomto kontextu zcela falešně. Rozhodování iv nepřítomnosti nájemníka je v souladu s jeho zájmy. Zcela vle ve, předvolební plakát kantonální vlády: Nezapomeňte … hlasovat.
Nová ženevská ústava, která vstoupí v platnost příští rok, podobné zbytečné hlasování o malých detailech odstraní jen částečně. Na změnu každé čárky v zákoně již nebude automaticky potřebné referendum a vláda může malé změny dělat sama. Stačí vš když, aby 500 občanů se změnou nesouhlasilo a referendum bude svolano.
V obci Troinex se zároveň konalo i obecní referendum. Občané napadly rozhodnutí obecního úřadu o projektové studii úprav tří cest za 140 tisíc franků, ale v referendu byly prostředky na studii schválené 58.7%. Zelení, socialisté a alternativní hnutí byli názoru, že rozšíření chodníků na úkor vozovky, omezení rychlosti na 30 a 20 km / ha instalace zpomalovačů nebudou dostatečné na snížení tranzitu přes obec a že studie je příliš drahé, hlavně v dobách krize. Nyní je provedení studie schválené, ale po jejím dokončení bude městská rada muset rozhodnout o samotné realizaci stavebních prací s rizikem nového referenda.
referend otázky se spojovaly iv jjiných kantonech. V kantonu Neuchâtel boháči unikli čtyřem rokem speciálního zdanění majetku převyšující milion franků. Nová daň měla začít na 0.1% hodnoty majetku ročně při 1 miliónu franků a zvyšovat se o 0.1% za každých ďaších 100 tisíc franků až na 1% ročně při dvou milionech franků a dále zůstat stabilní. Extrémní levice chtěla novou daň zavést na vylepšení kantonálních financí. Iniciativu podpořily jen Dělnická a lidová strana, Zelení, komunistická strana s názvem SolidaritéS a Evangelická strana. Ještě i socialisté se zdrželi komentářů a doporučení a všechny pravicové a umírněné strany byly proti. Daň by způsobila bolení hlavy například i majitelům rodinných domků v důchodu, kteří po celoživotní práci mají majetek, ale už ne příjem. V porovnání se současným stavem by majetková daň zvedla až na trojnásobek právě pro lidi s majetkem okolo 2 miliónů.
Referendum bylo zamítnuto 60.5% hlasů. Ľavičiaci litují 210 milionů franků, které daň podle nich mohla přinést a říkají, že nebyly pochopení. Bohatí lidé prý nejsou všichni egoisté sedící na penězích. Podle ľavičiaků by prý nikdo neodešel kvůli nové dani. Podle statistických údajů za posledních 10 let už 500 daňových poplatníků ze střední a bohatší vrstvy odešlo platit daně jinam, což znamená útěk zdanitelného příjmu 270 milionů a 157 milionů zdanitelného majetku. Majetky nad 1 milion franků představují pouze 2.3% daňových poplatníků, ale 55% daňových příjmů. Vláda proto označila novou daň za „nelogickou a nezodpovědnou“.
V kantonu Freiburg / Fribourg občané těsně zamítli nový zákon o energii, když referendem napadli jediný jeho bod, povinnost do roku 2025 nahradit elektrické topení. Elektrické vytápění je energetické barbarství, nebot ušlechtilá forma energie, elektrická energie, se sice dá použít na topení s účinností přeměny 100%, ale předtím musela být vyrobena s účinností mnohem nižší. Na vytápění se lépe hodí mazut nebo plyn. Elektřina se nedá nahradit na svícení, pro malé elektromotory a pro elektroniku. Nový kantonální zákon o energii „Société à 4000 Watts 2030“ nebyl příliš ambiciózní a tak nebyl kontroverzní s výjimkou tohoto jediného bodu. Elektricky je vytápěných asi 6 tisíc budů s 11 tisíc byty, což je asi 10% nemovitostí v kantonu. Referend výbor tvořený zejména majiteli nemovitostí tvrdí, že plošný zákaz elektrického topení by bylo zbrklé, nepřiměřené a neodůvodněné řešení, nebot je škoda demontovat instalace a vyhodit fungující zařízení. Říkají také o ekologické inkoherenci, když se na jedné straně mají podporovat elektromobily a na druhé demontovat elektrická topná tělesa a kotle. 50.75% jejich spoluobčanů jim dalo zapravdu při rekordně nízké účasti 29.06%.
Z výhry se však nebudou těšit dlouho: podobný zákon, který již na kantonální úrovni existuje v Ženevě, Bernu a Neuchâtelu a připravovaný je v dalších kantonech, se možná stane zbytečným po přijetí podobného zákazu na federální úrovni. Švýcarsko se chce zbavit jaderné energie a výpadek 40% produkce elektřiny chce nahradit úsporami energie a obnovitelnými zdroji. Začíná lů na elektrospotřebiče a hon na izolaci budů. Elektrické vytápění může být zakázAno od 2015 s lhůtou pro realizaci do 10 let. Opatření již bylo schváleno v září Národní radou (Nationalrat – Conseil national, dolní komora parlamentu, 200 zástupců lidu). Kantonální zákon ve Freiburgu obsahoval množství zjemnění a výjimek: „pokud realizace není technicky možná, pokud je velmi ekonomicky nevýhodná nebo pokud byla přijata kompenzační opatření“. Federální zákon bude platit plošně bez výjimky.
Nízká účast byla zčásti způsobena i tím, že z referenda vypadli ty nejdůležitější otázky: o daňových dohodách s Anglií, Rakouskem a Německem. Aféra se švýcarskými bankami začala už někdy v 90-těch letech, když američtí Židé zorganizovali skupinovou žalobu na švýcarské banky kvůli obstrukcím v přístupu ke kontům a depozitem z 2. světové války. Banky se chovali arogantně a pokud dědicové odvlečeno osob neznali číslo konta, odmítali s nimi komunikovat o vydání fondů. Pod tlakem pak publikovali seznam bankovních účtů neznámých či pohřešovaných majitelů. Pro srovnání, v Československu pokud se s účtem v bance nemanipulovalo delší dobu, účet byl prostě zrušen a prostředky převedeny na stát. Ve Švýcarsku něco takového není možné kvůli respektu soukromého vlastnictví. Švýcarské banky šli ještě dále, najali si detektivů, aby aktivně pátrali po majitelích účtů a vyhledávali jejich dědiců podle matriky a archivů.
Aféra s opuštěnými účty [25] oslabila reputaci švýcarských bank, která dostala další úder po krizi subprime. Největší banka UBS, která vznikla v 1998 fúzí UBS, Union Bank of Switzerland se sídlem v Curychu a SBS, Schweizerische Bankgesselschaft – Société de Banques suisses se sídlem v Basileji, aktivně organizovala daňové úniky amerických daňových poplatníků a nabízela jim rozsáhlé služby, logistiku a účty offshore. V únoru 2009 UBS zaplatila vládě USA pokutu 780 milionů dolarů, jenže tím to neskončilo. Po žalobě vlády USA jim Švýcaři vydali jména a čísla účtů osob, které schovávali peníze před americkým daňovým úřadem. K mezivládní dohodě došlo v 2010. Přitem americký stát Delaware patří k daňovým rájům.
Nato se probudili i sousední státy, jimž švýcarské bankovní tajemství bylo roky trnem v oku. EU začala pod hrozbou černé listiny OECD vynucovat úplné zrušení bankovního tajemství a automatickou výměnu informací o bankovních účtech. Švýcarsko to rezolutně odmítá a místo toho nabídlo dvoustranné dohody o zdanění účtů [26] obyvatel dotyčných zemí. Klienti bank tak mají na výběr mezi třemi možnostmi: přenesení peněz do daňových rájů jako Singapur, Dubaj či Delaware, daňové přiznání v domovské zemi, nebo anonymní zdanění ve Švýcarsku ve výši 21-41% pro Angličany a Němce, zda 15-38% pro Rakušanů, které budou poskytnuty vládám dotyčných zemí bez dalších detailů, ale se zárukou pro majitele účtů, že nebudou stíháni za daňový únik. Dohoda pod názvem „Rubik“ byla připravena a podepsána se třemi zeměmi: Velkou Británií, Rakouskem a Německem. Federální vláda to oficiálně prohlásila 15. června 2012. Agrární strana UDC smlouvy napadla a oznámila záměr vyvolat o otázce referendum.
Datum referenda byl stanoven na neděli 25. listopadu 2012 a lhůta pro předání podpisových archů petiční vypršela 27. září. Volební materiály již byly v tisku, ale pak přišla studená sprcha: v tiskovém komuniké 2. října [27] federální státní kancelář sdělila, že 50 tisíc podpisů nebylo odevzdaných v zákonné lhůtě. Referend výbor doručil do čtvrtka 27. září jen 47554 podpisů na petici proti daňové dohodě s Anglií a 46848 proti dohodě s Rakouskem. Tehdy 27. září ASIN, Association pour une Suisse indépendante et neutrál (Asociace za nezávislé a neutrální Švýcarsko, blízká agrární straně SVP-UDC) oznámila předání 51 tisíc podpisů. Čo se však nestalo, pošta odeslána podpisové archy nebyl. Ze Ženevy přišlo 1453 podpisů o den později [28] . Prý balík podán na poště ve středu 26. Září v 15:30 jako prioritní měl být doručen druhý den r ano, ale doručen byl až v pátek. Celkově pošta doručila 3086 podpisů jako zásilky B (bez priority), ačkoli byly podány jako A (prioritní). Pošta se za pochybení omluvila, ale nic to nezmění na tem, že jde o historické selhání. Volební materiál tak obsahoval podklady a vysvětlení ke všem otázkám, ale volební lístek byl jen s jedinou federální otázkou o epizootických.
Dvě smlouvy, s Anglií as Rakouskem, jsou již ratifikované a připravené na platnost od 1. ledna 2013. Německý Bundestag smlouvu ratifikoval 25. října. Avšak v pátek 23. listopadu nastala kuriózní situace, která všechno ještě zkomplikovala. Ve stejný den zasedali obě komory německého parlamentu. Bundestag si kladl otázku, kde najít čerstvé miliardy. Bundesrat, který reprezentuje spolkové země – Länder, hlasy socialistů zamítl daňovou smlouvu [29] se Švýcarskem, a zároveň s ní 10 miliard eur, které by Německo obdrželo na ruku . Prý řádí bankéřů z UBS dopomohly k výsledku: 9. listopadu oznámil prokurátor Mannheimu zahájení vyšetřování zaměstnanců UBS, kteří pořádali daňové úniky pro německé klienty a 11. listopadu prokurátor z města Bochum zahájil vyšetřování stovek klientů UBS, jejichž jména německé úřady koupili na CD od informátora. Ještě zůstala maličká naděje zvrátit toto hlasování přes smírčí konferenci obou komor německého parlamentu 12. prosince, protože Bundestag a Bundesrat hlasovali opačně. Před posledním zasedáním 14. prosince musí Bundesrat ještě schválit rozpočet a tak by se daňová smlouva mohla dostat na váhy jako výměna za kompromis s federální vládou v Berlíně. Pokud smírčí komise neuspěje, tak žádná smlouva prostě nebude. Požadavek německých socialistů, která zůstává na úrovni před začátkem jednání – tedy žádné bankovní tajemství a automatická výměna bankovních informací – švýcarské úřady nehodlají splnit. Socialisté a zelení říkají, že to bude nezbytné, no žádná z velkých buržoazních stran na to nepřistoupí. V každém případě jednání s Itálií a Francií budou o něco těžší po německém odmítnutí smlouvy. Po Německu jsou Itálie a Francie nejvíce postižené únikem úspor do švýcarského bezpečí.
Zlé jazyky říkají, že Švýcarsko je nudná krajina, nebot se zde nic neděje. Pravda je, že se zde Neudá velké demonstrace s podpalování aut jako ve Francii a nekonají se pouliční boje podobné občanské válce jako v Řecku. Ale velké věci se dějí, ale dějí se legálně a při zachování pořádku, slušnosti a dekoru.
