Výrobce nekvalitního zboží nemá na trhu místo, protože ho opustí spotřebitelé a zvalcujú konkurenti, tvrdí čtenáři prvních a jen prvních dvou kapitol makroekonomie. Skutečně to platí, aspoň zpola, při některých alkoholických nápojích „made in the Czech Republic“. Přes dvacítky spotřebitelů se k jejich výrobcům už doslova nikdy nevrátí. Ale dost černého humoru, Čo se stalo, je tragické pro rodiny pozůstalých a velmi nepříjemné i pro celé české odvětví a daňovou kasu. Otázka je, proč se to stalo a jak jít dál.
Nikdo nikdy nic žádným zákonem nevyřešil, i když to chápe málokterý zákonodárce. Zákony se všemi souvisejícími předpisy, jedním slovem regulace, uplatňované nedůsledně a zkorumpovanou, jsou pohromou pro lidi i firmy. Lidé zjišťují, že stát je nedokáže ochránit před nejběžnější chamtivostí výrobců. Firmy podnikají za nerovných podmínek, protože stát jim neumí zajistit férovou soutěž. Státní kase pak chybí příjmy, takže vládám nezbývá, než zvyšovat daně pro ty, kteří platí. Firmy se registrují v zahraničí, kde veřejné instituce fungují a zákony platí pro všechny.
Musí být radost vládnout v postkomunistických státech, kde se lidé krmí ekonomickými hloupostmi místních ekonomických „géniů“ a stát zatím spěje ke krachu. Nikdo se nevěnuje tomu, že orgány nefungují, že například kontrolorů je málo, že státní úředníci dostávají směšné platy, že pokud někdo ví, Čo by měl dělat, tak ho ostatní rychle odstaví, protože tento chaos vyhovuje darebákům.
Je životu nebezpečné žít ve státě, kde na nás číhá nerovnost před soudy a zdravotní péče na způsob loterie. Kde se jednomu podnikateli daří, nebot nemusí platit daně a kontroly ho obcházejí, zatímco na jiném podnikateli úředníci sedí. V takovém státě je vládnutí nejen radostí, ale i jedinou strategií na přežití.
rozvrácené stát se svou neschopností připravit veřejné služby a statky, doručit adresátům a celé to dělat inteligentně (zahrnuje monitoring, vyhodnocování a vylepšování) dopadá nejhůře na nejvíce zranitelných – chudých lidí bez sociálních sítí. Špatně dopadá i na střední třídu, která platí daně a státní úspory snáší tím, že zvyšuje vlastní výdaje (na školku, školu, zdraví). Zatím máme více štěstí než rozumu, ale do budoucna bych se na to nespoléhal.
Autor je ekonem
Kontextové odkazy ETARGET