Státní data, otevřete se! – IDNES.cz

Odpověď na otázku „kde jsem znovu nechal klíče?“ ^[1] , není posledním oříškem pro Google. Podobně jako nejznámější vyhledávač nepřivede jako surfařů ke zapotrošeným klíčem, nenavede jejich k informacím v takzvaném neviditelném nebo hlub ^[2] okem webu ^{[ 3]} , který obsahuje specializované stránky vyžadující předplatné jako různé databáze vědeckých článků nebo stránky, na které nikdo neodkazuje. Fascinující na tomto hlubokém webu je jeho rozsah – Googlu nedostupná část internetu je podle odhadů pět ^[4] až š ^[5] est tisíckrát objemnější ^[6] jako ta vyhledávatelných.

V nedostupném světě žije většina Slovenská státních dat. I když úřady a ministerstva mají stránky, či Facebook a některé nabízejí možnost vybavit si základní agendu, najít nebo získat data, se kterými pracují a na základě kterých rozhodují o svých opatřeních je téměř nemožné. Když jsme před rokem v Transparency chystali portál o dotacích ve sportu a kultuře, s Ministerstvem kultury jsme o data bojovali více než měsíc, přesto, že jejich export z databáze a zaslání emailem trvá několik minut. Datacentrum Ministerstva financí za přes 40 milionů eur ročně ^[7] vede nejméně 16 rozsáhlých databází nejen o stavebním spoření a Novomanželský půjčkách, ale také o systému strukturálních fondů, či obcích a jejich rozpočtech. Přesto, když INEKO chystalo analýzu finanční stability obcí ^[8] , muselo si data jako výšku deficitu a zadluženosti obcí komplikovaně vyžiadavat.

Věci by se mohly ale zlepšit. Návrh pripomienkovateľného akčního plánu ^[9] v rámci Iniciativy pro otevřené vládnutí z dílny Úřadu zmocněnce pro občanskou společnosti je krokem ke státní správě, která mimo jiné i lepší sdílí data.

Sezame, otevři se!

Vize jak by mohla vypadat státní správa sdílející svá data představuje sborník editovaný Danielem Lathrop a Laurelem rumem Otevřená vláda ( open Government) ^[10] z roku 2010. Autorů, většinou amerických geek se zájmem o vládnutí, nespojuje jednotná vize Demokratické vlády 2.0, jen přesvědčení že veřejná správa může být lepší, pokud bude s občany lépe sdílet informace, které má k dispozici. Protože stejně jako informace o tem, kde nejlépe prodat zboží, kde mají nejlepší pivo nebo kdy jde oblíbený seriál, státem sbíraná data významně ovlivňují náš život. Státní data jsou však čímsi zvláštní – přesto, že jsme je už prostřednictvím daní zaplatili, obvykle nejsou dostupné.

Sborník 34 esejí se pohybuje na pomezí tří témat – veřejné správy, informačních technologií a spolupráce – kde autoři diskutují nejen o tem, jak by technologie mohly změnit naše chápání demokracie, ale také o praktických problémech a řešeních, jak by stát mohl lépe sdílet data a spolupracovat s veřejností. Navrhují vytvoření absolventských programů pro informatiků, přístupnější připomínkování opatření ale i konkrétní aplikace pro vizualizace dat. Součástí publikace jsou i případové studie o tem, jak městské data zpřístupňovat Utah nebo jak se rozhodovala prestižní nevládní organizace Center for Responsive Politics ^[11] zveřejnit svou unikátní databázi o finančních příspěvcích pro politiků. Nemůže chybět ani studie o Twitteru v Kongresu (facepalm) ^[12] .

Dva důvody proč by měl stát ale sdílet informace s veřejností a podnikateli poskytuje ve své eseji David Eaves – protože ho to nestojí skoro nic navíc (nejnákladnější je vytváření databází) a potenciální výnosy jsou velmi velké. Jako důkaz poskytuje případ projektu DIRECT, který vytvořil alternativní raketoplán vůči plánu NASA. Potřeboval na to 69 šikovných členů, většinou inženýrů NASA, kteří měli přístup k relevantním informacím. Stát vytvoření alternativní koncepce nestálo nic, zanícení inženýři to udělali zadarmo. Zpřístupnění dat je navíc dobré i pro ekonomiku – podle odhadů EU by celoevropské zpřístupnění dat mohlo vygenerovat 40-70 miliard eur ročně. Pozitivní zkušenost přitem existuje – zpřístupnění GPS signálu pro civilní účely ovlivnilo miliony motoristů a ztracených a vytvořilo trh, který v USA dosahuje deset miliard dolarů ročně. ^{[13] [14] [15]}

Jak na to?

Pro vytvoření otevřeného, ​​kolaborativního vztahu mezi občany a vládou řadí tech-guru Tim O’Reilly v eseji Vláda jako platforma ^[16] politikům: 1) vytvořit a udržovat veřejný datový portál, 2) zavázat instituce, aby data proaktivně sdíleli v otevřených, nepatentovaných formátech, 3) inspirovat veřejnost a byznys několika aplikacemi, 4) nechat věcem volný průběh, protože občané sami nejlépe vědí, jaké aplikace potřebují.

O’Reillyho postup se v zahraničí osvědčil – vlády ale i města vytvořili portály, například data.gů nebo data.gů.uk , ve kterých se zveřejňují databáze o kvalitě ovzduší, kriminalitě nebo dopravních statistikách. Smysl těchto dat ukázaly občanům soutěže aplikace využívajících data – ve Washingtonu to byla mobilní aplikace, která umožňovala získat informace z magistrátu, ale také nahlásit potíže jako rozbité cesty, v San Francisku díky propojení údajů z parkovacích automatů a map řidičů přejít mobilní aplikace k volnému parkovacímu místu av nedaleké Vídni mohou občané zjistit, kam odnést různé typu odpadu. ^{[17] [18] [19] [20]}

Diskusní fóra, kde si navzájem radí maminky, portály srovnávající ceny zboží nebo kvalitu restaurací či výskyt čápů ukazují, že pasivita lidí není reálným problémem. To, že se nemusí jednat pouze o mainstreamové produkty generující zisk, ukazují projekty mladých entuziasticky programátorů a nevládních organizací. Projekt dotankoch.sk ^[21] studenty FIIT STU umožňuje vyhledávat v parlamentních rozpravách, FOAF.sk ^[22] vizualizuje propojení podnikatelů, Odkazprestarostu.sk ^[23] Institutu pro dobře spravovanou společnost umožňuje nahlásit problém v samosprávě a sledovat jeho řešení . Jiné projekty mimovládok se zaměřili na vizualizaci státního rozpočtu ( Cena státu ^[24] , INESS), monitorování zakázek ( tender.sme. cz ^[25] , Transparency Slovensko; znasichdani.sk ^[26] Aliance Fair Play) nebo hodnocení a komentování smluv na internetu ( OtvorenéZmluvy. cz ^[27] , Transparency Slovensko a Aliance Fair Play).

Přidaná hodnota dat

Automatické zveřejňování státních dat může přinést i další pozitiva. V eseji Transparentnost skrz naskrz upozorňuje Tim Koelkeback na význam transparentnosti při snižování složitosti v rámci státní správy. Pokud by byly všechny data na webu, nebyli by tam jen pro občany, ale i pro jiné úředníky, kteří by tak nemuseli čekat na to, kdy se jejich kolegům z jiného ministerstva uráčí poslat požadované informace.
Sdílení dat vytváří i prostor na spolupráci státních institucí a občanů – příkladem je projekt peer2patent , kde dobrovolníci kontrolují patentové přihlášky. Obdobnou iniciativu, i když mnohem méně strukturovanou, o zapojení veřejnosti (crowdsourcing) máme i na Slovensku v podobě povinně zveřejňovaných smluv na internetu. ^{[28] [29]}

V neposlední řadě zpřístupňování dat vytváří tlak na kvalitu rozhodování ve státní sféře. Pokud studnice politické moudrosti, fiktivní zasloužilý státní úředník ze seriálu Jistě, pane Ministr Arnold Robinson tvrdí, že otevřená vláda je protikladné slovní spojení, protože je nemožné být i otevřený i vládnout, trochu přehání. Pravdou však je, že pokud by státní instituce zveřejňovali data a postupy, pomocí kterých dospěli k jednotlivým opatřením, veřejnost by je lépe mohla odkontrolovat.

Úskalí transparentnosti

Autoři publikace se nevyhýbají ani úskalím na cestě k datové transparentnosti a rizikům, které z ní mohou plynout. Upozorňují, že publikování dat musí být vhodně odkomunikované a úředníci musí být přesvědčeni o její užitečnosti. Když Bill Schrier píše o „žábách na cestě“ , počítá mezi největší překážky právě snahu úředníků ochránit „svá data“.

Bill Allisson v eseji Moje data to nevědí varuje, že kvalita veřejných dat může pokulhávat a bez důkladné kontroly jejich kvality nemusí být dobrými podklady na rozhodování. Aaron Schwartz ve svém příspěvku Kdy je transparentnost užitečná? naznačuje, že sdílení dat nesmí znamenat přesouvání odpovědnosti za správu věcí veřejných na občany. Archon Fung a David Weil v kapitole „Otevřená vláda a otevřená společnost“ upozorňují, že transparentnost může přinést zjednodušující, senzace chtivé politické zjištění a prohloubit nedůvěru ve společnosti. Z tohoto důvodu se apelují na poctivou interpretaci v relevantním kontextu.

Sborník Otevřená vláda nenabízí recept na to, jak vytvořit státní správu, kde budou úředníci vzájemně spolupracovat as otevřenou náručí vítat podněty od občanů. Přístupné, i když trochu repetitivní odhaluje možnosti, které sdílení státních dat nabízí. Pro úředníky je to naděje, že práce ve státní službě nemusí být slovy dalšího fiktivního úředníka, Humphreyho Applebyho o poskytování informací, které nejsou relevantní k tématům, na kterých nezáleží, lidem, které to nezajímá. Protože pokud budou poctivě zveřejněny, kdokoliv si najde relevantní údaje, k čemuž právě potřebuje a udělá si z nich aplikaci, kterou právě chce.

Daniel Lathrop – Laurel Ruma (editoři), Open Government: Collaboration, Transparency, and Participation in Practice, O’Reilly Media, 432 s.
^[30]